Duší celkem: 1021
Přítomných duší: 0
V krčmách: 0

      Knihovna

      Krásná literatura

      Proměna
      Vash

      10. října 2010

       
      Je čtvrtek, stojím pod zeleným pahorkem, ze kterého ční polorozpadlý hrad. Tedy spíše zřícenina. Stavení není nijak složité, má čtvercový půdorys, osm metrů vysoké zdi a na každé straně tři věže. Obyčejná středověká tvrz.
      Nebe je temné, mraky se mi nad hlavou honí jako stádo černých koní. Mlha zahalila všechno do svého neprůhledného pláště. Jsem v Anglii. Otočím se zády k troskám a zahledím se do dálky. Není nic vidět, můj sluch se však nemýlí. Z temného lesa přede mnou se ozývá řehtání koní a řev lidí, mnoha lidí. Toho jsem si předtím nevšiml. Rozhlédnu se a všude kolem mě jsou zástupy mužů. Každý z nich třímá v ruce zbraň, štít nebo oboje. Někteří z nich mají kožené vesty, jiní nesou kroužkovou zbroj. Tvrz za mnou už není rozpadlá. Naopak. Vypadá téměř nedobytně. Na hradbách stojí lučištníci se zapálenými šípy a čekají na rozkaz od svého velitele. Kde to jsem a co se to děje? Všimnu si vlajek, které nesou ti muži kolem na svých štítech. Rudý kříž na bílém poli. Jsem v Anglii.
      Cítím se divně. Jako bych přibral snad čtyřicet kilo. Pohlédnu na svoji ruku. Celá je obalená v plechu. Celé mé tělo je obaleno v plechu. Na hlavě mě tísní helmice a v ruce mi těžkne obrovský štít. Větší než ten, co mají ostatní. Země pode mnou jako by se hýbala. Sedím na koni. Já? Nikdy jsem na koni neseděl a teď se v sedle cítím jako ryba ve vodě. Jezdím snad na koni?
      „Lorde, Lorde,“ vytrhne mě z přemýšlení volání, které slyším tlumeně přes přilbici. „Lorde, už se blíží k nám, měli bychom zavelet k útoku,“ poklepe mi přitom na rameno nějaký muž. Jsem snad já ten Lord, kterého tu volají? Mlha ustupuje a směrem od lesa se řítí běsnící dav. Řvou, máchají zbraněmi a ženou se na nás. Levá ruka se mi přesune k pravému boku koně. Nahmatám meč, sevřu jej a jedním plynulým tahem tasím. Kde jsem se tohle naučil? Sám sebe děsím. Ve chvíli, kdy meč vztyčím nad hlavu, se nebem rozlehne svištění šípů. Muži na hradbách zahájili krveprolití. Dav, běžící z lesa, se pod náporem střel vždy na čas ztenčí, aby se za okamžik mohl opět zformovat. Neohroženě pokračuje směrem k nám. Mé nohy samy od sebe pobízejí koně údery do slabin. Sklopím hledí helmy a mířím na zteč. Kolem mne probíhají řady mužů. Stovky proti stovkám. Začíná pršet. Jsem v Anglii.
      Obě vlny jsou od sebe necelých padesát metrů. Rozmáchnu se mečem, zavřu oči a očekávám náraz. Dostanu pohlavek.
      „Michale,“ okřikne mě někdo. Otevřu oči a rozhlédnu se. Jsou tu lidé, mladí i staří, páni i dámy, s malými dětmi.
      „Co to vyvádíš s tím deštníkem? Chceš někomu ublížit?“ ptá se otec. V ruce svírám deštník a mávám s ním nad hlavou.
      „Ale to nic, asi se mi něco zdálo,“ prohodím směrem k němu.
      Mlčky se připojím k rodinám mířícím k autobusu. Nastoupím a naposledy pohlédnu na hradby.
      Byl jsem v Anglii.

      Stáhnout jako PDF
      Názory a komentáře ( 0 /17 )

      [ ZNÁMKY ] | [ ZPĚT ]

      NickZnámka
      Arsi3
      Cathan2
      Falianne2
      Fenra2
      Guner2
      Harrieta3
      Jakub.s2
      Kanyapi1
      Liquerier1
      Lutus1
      Matob2
      Mofik2
      Nonsence2
      Rohi1
      Taikitee2
      Teatria2
      Theera3
      Tolpen1
      Vraashar2


      DrD je registrovaný produkt firmy Altar. Copyright © 2005-2019 DarkAge Team
      Přepnout na mobilní verzi webu.
      Vytištěno ze serveru DarkAge (www.darkage.cz).