Duší celkem: 1066
Přítomných duší: 1
V krčmách: 0

      Knihovna

      Krásná literatura

      Zlatý kříž - Pavel Renčín
      Matob

      7. března 2018

       
      Pokud nemáte rádi Prahu, s klidem zapomeňte na tuto knihu a otočte stránku. Děj Zlatého kříže – prvního dílu trilogie Městské války – se totiž odehrává z větší části právě v ulicích, uličkách, kanálech, zákoutích a na střechách Prahy. Pokud však máte rádi dobrou městskou fantasy, rozhodně čtěte dál.
      Pavla Renčína jakožto autora jsem poznal díky jeho knize Nepohádka, která mi svým způsobem učarovala. Mimo moji pozornost ještě vydal knihu Jméno korábu a internetový román Labyrint a nyní, před koncem minulého roku, přišel na řadu právě Zlatý kříž. S Nepohádkou má Zlatý kříž společný především žánr – je to městská (nebo chcete-li „urban“) fantasy, ve které se autorovi podařilo namixovat básnicko-lyrické popisy lokací a scenérií a napínavé a akční scény ve velmi čtivém poměru.
      Hlavní postavou Zlatého kříže je Václav Vran – obyčejný bussinesman, žijící stereotypní pražský život. Jeho poklidná rutina všedního dne se však začne hroutit jako americký akciový trh v době krize – nejprve mu podivná policistka předá neznámý předmět, který zanechá černou skvrnu v jeho dlani. Následně je cestou z práce přepaden podivným neuvěřitelným monstrem, kterému se postaví odvážný muž s mečem, čímž Václavovi zachrání život. Vzhledem k neochotě monstra přestat Václava pronásledovat se z člověka, který si na společenském žebříčku nevedl zas tak zle stává doslova přes noc vyvrhel – jeho luxusní šaty získají speciální odér, pár skvrn a trhlin, jeho byt okupuje ono tajemné monstrum a tak není kam jít.. Situace se zdá být beznadějná, a právě v tuto chvíli objevuje Václav „Prahu v Praze“ – zcela nový svět, který doposud zůstal jeho očím utajen. Nová Praha obsahuje především muže s meči, palcáty a dalším středověkým vybavením, ale i nový způsob života, nové přátele, nepřátele.. Václav zjišťuje, že Praha krvácí a někdo jí záměrně ubližuje. Dle slov věštců a astrologů je Václav tím, kdo může zamíchat kartami v boji o přežití Prahy – to však znamená, že ze zhýčkaného hejska je třeba udělat pokorného muže a přimět ho věřit tomu, co vidí kolem sebe.
      Při posuzování Zlatého kříže se vkrádá téměř neodbytně srovnání s velikánem urban fantasy – Neilem Gaimanem. Nebojím se tyto dva srovnat – Pavel Renčín z tohoto duelu sice vychází jako poražený, ale lze mluvit
      o poměrně tuhém a vyrovnaném boji. Tak jako Gaiman přidává do svých knih spoustu poetických pasáží z Londýna, i Renčín přináší mnoho mnohdy až básnicky laděných popisů Prahy (možná ještě o něco působivějších, neboť spoustu popisovaných míst zná i běžný „čtenář nepražan“). Tyto chvilkové chvilky poezie místy možná trochu brzdí spád děje, ale není to nic neúnosného a vlastně ani rušivého, spíš jen jakási příjemná mezihra, nádech mezi dvěma dějovými proudy, který čtenáře na chvilku ukolébá a tím mu umožní vnímat proudící akci možná ještě o trochu intenzivněji.
      O ději knihy se podrobněji nezmiňuji zcela záměrně – každý ze čtenářů by měl dostat šanci objevit postavy zcela sám, a být překvapen, zamyšlen nebo dokonce fascinován, neboť vše působí dostatečně reálně na to, aby se čtenář zamyslel, jestli tento svět v současné Praze skutečně „náhodou“ nemůže existovat. Druhý díl trilogie se zřejmě bude odehrát již v Brně, tudíž nezbývá než napjatě čekat, jestli se autorovi podaří vygradovat děj a zápletku a odhalit podobným způsobem i poetickou stránku současného Brna.
      Nezbývá tedy než konečné hodnocení: Zlatý kříž není klasická mainstreamová fantasy, a proto se zřejmě nemusí líbit každému. Pokud jste však zvědavi jak si Pavel Renčín poradil s nelehkým úkolem skloubit současnou a středověkou Prahu, pak po této knize rozhodně sáhněte -z pokladničky vám zmizí cca 250 korun. Na finální verdikt je však ještě brzo – počkejme si na další dva díly.

      Článek vyšel v časopisu DAily Mirror v únoru 2009.


      DrD je registrovaný produkt firmy Altar. Copyright © 2005-2019 DarkAge Team
      Přepnout na mobilní verzi webu.
      Vytištěno ze serveru DarkAge (www.darkage.cz).