Duší celkem: 1023
Přítomných duší: 14
V krčmách: 9

      Knihovna

      Krásná literatura

      Pohádka pro otrlé
      Komar

      13. února 2017

       
      Žila byla jedna holčička, která pocházela z chudé rodiny, a tak stále nosila jen jedno oblečení, kvůli čemuž získala přiléhavou přezdívku „Černá karkulka“. Zprvu ji velmi trápilo, že ji lidé nazývali takto dementně, ale protože Karkulka byla nihilistka, tak jí to nakonec bylo jedno.
      Jednoho dne za ní přišla maminka s prosbou, jestli by nemohla odnést košík s bábovkou babičce, která stonala. Karkulka nejdříve namítala, že babička už stejně umře, a je tedy zbytečné se tahat takovou dálku s bábovkou, když ani není jisté, zdali se babička dožije Karkulčina příchodu. Nicméně maminka, neb neměla příliš racionálních argumentů, sáhla po své rodičovské autoritativní převaze a jako správná starostlivá matka vyslala svou dceru na dlouhou nebezpečnou cestu temným lesem s radou, ať se nezastavuje a s nikým se nebaví. I šla malá chuděra.
      Hlavou se jí honily nejrůznější myšlenky o marnosti života a o absurditě světa. Když tu ji z hlubokého zamyšlení cosi vyrušilo. Spatřila totiž na cestě před sebou vlka. Ihned jí bylo divné, že je tu sám, vlci přeci žijí ve smečkách. Jelikož byla nejen nihilistka, ale i existencialistka, nepřekvapila ji další z mnoha absurdit každodenního života. Během jejího myšlenkového pochodu vlk doběhl k ní.
      „Jak se jmenuješ, dítě milé?“ oslovil vlk vlídným hlasem holčičku.
      „Copak záleží nějak zvlášť na jménu?“ odbyla ho.
      „Máš pravdu, nezáleží. Nějak ti ale říkat musím. Vidím, že máš na sobě ošklivý černý čepeček, budu ti tedy říkat Černá Karkulka,“ usmál se vlk.
      „Proboha,“ obrátila oči v sloup.
      „A jaký je cíl tvé cesty, Karkulko?“
      „Na konci každé cesty je smrt a prázdnota, to jest má cesta, a pokud jsi náhodou myslel jen to, kam teď zrovna jdu, tak to ti neřeknu, nebuď pošetilý.“
      „Hm,“ zamyslel se vlk. „Maminka tě dobře vychovala, jen tě tedy mohla lépe oblékat.“
      „Maminka? Ta megera?“ neudržela se dívka. „Ta osoba, jejímž nejlepším činem vůči mně bylo to, že mě vyplivla z lůna svého a já tak již nemusela snášet její hnilobný zápach? Ta žena, ta otrokyně svých emocí a hormonů, upekla bábovku, bůh ví jaký mizerný recept použila, vsadila bych na Hrušku, dala mi ji do košíku a hnala mě ven za mou babičkou.“
      „Chápu, to zní příšerně,“ ironicky přitakal vlk.
      „Nejsi hloupý, vlku,“ nepostřehla Karkulka ironii, „byť máš malý mozek, inteligencí dalece přesahuješ mou matku.“
      „Jsem velice chytrý vlk.“
      „Ne, jen mám blbou matku. A vůbec, jdi pryč, nevtírej se.“ Karkulka se zamračila a nebojácným krokem udělala velký oblouk kolem vlka a vydala se k babičce.

      Vlk zatím nelenil, využil své výhody nad slabým člověkem a rychle doběhl za babičkou. Dlouho se nerozmýšlel a zaťukal na dveře.
      „Koho to sem čerti nesou...“ ozvalo se z chatrče.
      „Karkulku, babičko,“ chatrně vlk imitoval Karkulčin hlas.
      Chvíli se nic neozývalo, až už pojal vlk myšlenky, že babička se přeci jen Karkulčina příchodu nedožila. Ale pak babička přeci jen odpověděla: „Karkulko, ty starej kuřáku, málem jsem zapomněla, že máš tak hrozný hlas, pojď dál,“ dořekla babička a otevřela dveře.
      Vlk v mžiku vyskočil po babičce a sežral ji. Poté si vzal její noční košili a brýle a zachumlal se do peřin. Karkulka dorazila za pár minut.
      „Babičko, tady Karkulka,“ zaťukala a ohlásila se.
      „Jen vstup dál, je odemčeno, “odpověděl vlk.
      „Měla by sis zamykat, babi, potuluje se tu kdejaká havěť, zrovna cestou sem jsem potkala jednoho oplzlého dementa.“
      „Ale nepovídej, nesmíš dát na první dojem, určitě to byl dobrý vlk.“
      „Ne, nebyl. Vlk je vlk a vlk je zvíře a zvířata nejsou dobrá nebo špatná, nemají tak vyspělé kognitivní funkce, aby mohla rozlišit dobro a zlo. Může být vlk dobrý, když si neuvědomuje existenci dobra? Zvíře je zvíře a zvíře je dementní.“
      „Ty seš taková blbá kráva, Karkulko,“ nedokázal se už vlk ovládnout.
      „Já vím, vlku, že jsi to ty, proto mě ani nepřekvapilo, že jsi věděl, že jsem potkala vlka, aniž bych ti to řekla,“ odpověděla Karkulka se stoickým klidem v hlase.
      „Tak pak jistě víš, co tě teď čeká.“
      „Vím to už od té doby, co jsem se v lese tak hloupě prořekla.“
      „A ty se nebojíš smrti?“
      Karkulka už už chtěla odpovědět, ale vlkovi došlo, že na další pseudofilosofické kecy nemá nervy, a tak ji sežral dříve, než stihla cokoli říci. Na vlka to bylo už moc, zmohla ho únava. Položil se tedy na postel a v mžiku usnul.


      Zanedlouho šel kolem myslivec. Všiml si toho hrozného chrápání, a byť věděl, že babička chrápe neméně tak hrozně, rozpoznal, že nejde o její chrápání. Nahlédl tedy koutkem oka přes okno do světnice, a co tam neviděl! Nezaváhal ani chviličku a vtrhl do chatrče s nožem v ruce. Rozpáral vlkovi břicho, z kterého záhy vyskočila Karkulka a po ní i Babička.
      „Zvláštní,“ podivil se myslivec, „myslel jsem, že vlk dříve rozkousá svá sousta, než je polkne.“
      „Tak proč jsi mu rozpáral břicho, ty hlupáku?“ obořila se do něj Karkulka.
      „Zapomněla jsi, že jsem myslivec? Když střílím, vždy trefím něco jiného než svůj cíl, nezbylo mi tedy nic jiného než vzít nůž a náhoda pak vedla čepel ke břichu,“ odpověděl myslivec.
      „A co teď uděláme s vlkem?“ ptala se dál Karkulka.
      „Zašijte mu do břicha tu bábovku,“ ujala se slova babička, „ta je určitě tak hnusná, že se vlk po ní posere a už ho nikdy nenapadne pošmáknout si na nás.“
      Myslivec neváhal a udělal to, co mu babička řekla. Pak se všichni schovali a čekali. Čekali však marně, bábovka podle Hrušky byla zřejmě opravdu svinstvo, takže vlk se už nikdy neprobudil.

      Stáhnout jako PDF
      Názory a komentáře ( 0 /1 )

      [ ZNÁMKY ] | [ ZPĚT ]

      NickZnámka
      AlexandraVonBelltrum1
      Anophellers2
      Einar1
      HadejKdo2
      Chivey1
      Lordamen1
      Mafik1
      Scanding2


      DrD je registrovaný produkt firmy Altar. Copyright © 2005-2019 DarkAge Team
      Přepnout na mobilní verzi webu.
      Vytištěno ze serveru DarkAge (www.darkage.cz).