Duší celkem: 899
Přítomných duší: 2
V krčmách: 0

      Názory a komentáře
      Inspirace

      Vyhledávání:

      Zpět k dílu Obnovit

       
         Kanyapi
        22:21:34  23. února 2011
      Občas se objeví velice zajímavé obraty, nebo spíš silné, i když často děsivě klišoidní.
      Dávám dvojku, ono mi to vlastně totálně nesedlo, ale nechci zkazit známku jen tím, že nemám tuhle váchalovsko-lovcoduchovskou tématiku moc ráda.


       
        Jakub.s
        20:04:24  12. února 2011
      Nevím, jaksi mě to v půli druhého odstavce přestalo bavit... Zatím nehodnotím. Doufám, že najdu brzy chuť k tomu, abych to dočetl.


          10:52:09  24. listopadu 2010
      od poloviny jsem přeskočil k závěru a nemám pocit, že by mi něco chybělo.. nebud asi zatím známkovat


          21:02:50  15. listopadu 2010
      Nu, můj názor je takový, že hudba je dobrý prostředek pro udržení nebo oživení atmosféry. Pomáhá mi jak při tvorbě postavy a jejím hraní, tak i v naladění se na určitý styl. Nemyslím si, že bys ji nutně musela pochopit. Stačí to jen vypsat. Prostě psát, psát, dokud to nebude ono. To znamená, třeba si dle té hudby udělej nějakou postavu, a když budeš psát příspěvek za ni, hoď si tam tuhle hudbu. S příběhem se její charakter nějak vyvine a uvidíš. :o)

      Popisy, pokud nejsi Nero, který hořící Řím roztáhnul na 30 stran, jsou prostě oříšek. :o) Já osobně je mám ráda, ale když jsem měla vysvětlit nevidomému, kde co je a nemohla používat „tam“, „tady“ a nemohla používat ani gesta, byla jsem namydlená. Myslím si, že tohle je podobný případ. V próze prostě nemůžeš máchat rukama, ukazovat směr a ani užívat smajlíky.. :o)

      Mimo jiné, jsem fakt ráda, že vím o dalším človíčkovi, pro kterého je hudba stimulem nějakých pocitů. :o)


          20:03:57  15. listopadu 2010
      Pavettka: Děkuju:) Ta věta „Naplňující až do okrajů radostí, nevysvětlenou, přicházející odnikud.“ byla původně psaná jinak. Potom jsem jí přepisovala já, nakonec korektura. a uznávám, že zrovna tohle je případ patvaru, který vzniká, když se něco mockrát předělává..:) Taktéž to druhé...
      A sobecké to není.:)

      Harrieta: Je to zmatené. A zmatené to být vlastně i má.:)

      Možná by se hodilo vysvětlení, jak mě vůbec napadlo něco takového napsat. Není v tom nic hlubokého (bohužel?). Pouze nálada vyvolaná poslechem jedné skladby, kterou se už víc než rok snažím pochopit, rozebrat... dostat se k jádru toho, jak jí mohl kdosi napsat.
      A pořád se mi to nedaří. Asi jsem si potřebovala ujasnit, co ve mě vyvolává. A to se bohužel stále nepovedlo:)


          19:40:28  15. listopadu 2010
      Musím uznat, že tenhle styl psaní mám docela ráda. Zbožňuji popisy, které nemusí mít náhlou pointu, ani dechberoucí příběh. Přesto bych řekla, že autorka je v tomto stylu ještě taková nevypsaná. Obrazy se mění lusknutím prstu, jako při snaze zachytit jakousi halucinaci. Někdy věty navazují matně.
      „Naplňující až do okrajů radostí, nevysvětlenou, přicházející odnikud.“ – tady bych nahradila slovo „okraje“ něčím uzavřenějším, okraje mohou přetéct, ale tady mi to tak nepřipadá.
      „Scéna nabírá na vražedných obrátkách.“ – obrátky jsou tady hodně tvrdým slovem, narušují krásu slov předchozích.

      Autorce bych doporučila nebát se metafor, neužívat jen hrátky s podstatnými jmény a přívlastky. Nevím, co mělo být účelem (sdělením), ale mně se to svým způsobem opravdu líbí. Rozhodně bych na tom, být Falianne, dál pracovala. :o) (ale to je možná ode mě sobecké)


          13:00:26  15. listopadu 2010
      Na mě je to moc zmatené a nepřehledné, není to až tak špatné, ale můj šálek kávičky to není. Za tři:-) H.



      DrD je registrovaný produkt firmy Altar. Copyright © 2005-2024 DarkAge Team
      Přepnout na mobilní verzi webu.
      Vytištěno ze serveru DarkAge (www.darkage.cz).