Duší celkem: 1065
Přítomných duší: 8
V krčmách: 3

      Knihovna

      Krásná literatura

      Kostlivec vrací úder
      Spinal

      10. dubna 2018

       
      Loudí moudra z tázaných měsíc co měsíc a sám o sobě alibisticky
      mlčí – až doteď. Co na sebe práskne redaktor rozhovorů?


      Ahoj, Bizarro. Co kdybys nám i ty napsal něco málo o sobě?
      Vžij se do kůže svých obětí, ať víš, jaké to je na druhé straně barikády.

      Zdarec, kostíku. Takže nějak stručně. Jmenuji Patrik a bydlím v jednom menším městečku, odkud dojíždím do Tábora, kde studuji na ekonomce.
      Studijní úspěchy bych radši až tak moc nerozebíral, jestli mi rozumíš. (směje se) Ve volných chvílích si rád zahraji fotbálek nebo hokejbal. Obojí pouze rekreačně. Celkově se o sport jako takový dost zajímám, ať už o lední hokej nebo třeba MotoGP. V poslední době mě docela chytla i karetní hra poker, kterou si s přáteli rád zahraji, ať už na živo, nebo přes net.

      Počkej, tak rychle se z té školy nevykroutíš. Když mluvíš o ekonomce, myslíš tím střední? A v jakém jsi ročníku?
      Jasný, momentálně jsem na střední. Snažím se nějak úspěšně přežít druhák a jsem docela zvědavej, jestli mě nakonec chytnou státní maturity, nebo ne. Ti nahoře v tom mají pěknej bordel. Pokud vše půjde, jak má, rád bych v nějakém studiu ekonomiky pokračoval dál. Je to ale jen takovej vzdálenej plán do budoucna a kdoví, co za ty dva roky bude.

      Máš i jiné koníčky, které by se trošku víc blížily DarkAge? Ne že bych nefandil našemu mužstvu ve fotbale, ale víš, jak to myslím, ne?
      Jestli je tvá otázka mířena na DrD, tak s tím moc zkušeností nemám. Spolužák kdysi něco podobného na živo zkoušel, ale nadšení ho rychle opustilo. Docela rád bych to ale někdy vyzkoušel.
      No, a jestli myslíš něco ohledně žánru fantasy, tak se přiznám, že toho moc není. Z četby to je jen kniha Húrinovy děti od Tolkiena, a abych se přiznal, moc mě to neoslovilo. Z filmů si v televizi příležitostně pustím jeden z dílů Pána prstenů nebo Eragona, pokud není co dělat.

      Tím pádem se nabízí otázka, jak ses vůbec dostal na DarkAge, když fantasy ani DrD nejsou vyloženě tvým koníčkem?
      Jó, to je docela zajímavej příběh. Zjednodušeně šlo o to, že moji kamarádi hráli v době mé registrace hru World of Warcraft, ale já měl smůlu, protože to ten můj starý křáp nerozjel.
      Bylo mi to docela líto, a tak jsem se po netu snažil najít nějakou náhradu dříve zmiňované hry. Čirou náhodou mě vyhledávač odkázal na tento server a po několika menších problémech s mojí e-mailovou adresou jsem se nakonec registroval. Tímto musím poděkovat Donovi, že ten problém odstranil, jinak bych se k vám asi nedostal a tenhle rozhovor by se těžko uskutečnil. (směje se)

      Takže jestli to chápu dobře, na DA jsi vůbec nikoho neznal. Změnilo se něco? Můžeš říct, že je někdo z DarkAge tvým kamarádem? Potkal ses už s někým v reálném životě?
      Přesně tak. Přišel jsem k tomuhle opravdu jak slepej k houslím. Co se týče kamarádů, tak pár takových lidí, které bych rád poznal i v reálu, se najde. Zatím jsem totiž bohužel nikoho z DA na živo nepotkal. Nerad bych to ale konkretizoval, aby se pak někdo necítil ukřivděně, pokud bych jeho (její) nick omylem opomenul.
      Ale neboj, tvůj nick v seznamu přátel stále figuruje. (směje se)

      Možností, jak se s někým setkat, je několik. V létě megáč, rýsuje se první moravský sraz, chystáš se někam?
      Bohužel ne. Nějak mi to nevychází buď kvůli dostupnosti nebo datu daného srazu. Ale určitě se to někdy pokusím napravit, pokud bude příležitost.

      U Dark Age ještě chvíli zůstaneme. Pověz nám něco o tvých postavách a questech.
      Postavy se snažím tvořit tak, aby byly co nejvíc různorodé. Je jedno, jestli jsou hloupé, nebo chytré, hodné, či zlé. Každá postava má své kouzlo. Nebavilo by mě zkrátka hrát dva podobné charaktery v různých questech.
      Popisovat každou postavu zvlášť se mi ale nechce. Jednak by to vydalo na celý časopis a pak si myslím, že to málokoho bude zajímat. Co se týče mých questů, tak můj neoficiál se pomalu, ale jistě blíží do závěru. Jedná se o takový středověký horor, kde se skupinka hráčů snaží přežít v opuštěném městě naplněném nejrůznějších havětí. Nutno dodat, že mi tam doteď přežívá už jen jediný hráč.
      Oficiální quest 050. je pro změnu taková fantasy detektivka, kde skupinka vyšetřovatelů pátrá pro brutálním sériovém vrahovi. Příběh je i přes počet příspěvků v raném stádiu, a tak toho víc prozradit nemohu. Koho přesný děj zajímá, ať si přečte veřejné příspěvky.

      A jak to vidíš s vedením questů dál? Máš nějaké další ambice, nebo se spokojíš se zelenou kostičkou před nickem?
      Až dohraji neoficiál, tak možná založím ještě jeden ofík. Půjde tentokrát o prostředí USA v třicátých letech 20. století. Zkrátka takovej mafiánskej questík se vším všudy. Hudbou budoucnosti je potom vize příběhu odehrávajícího se v ČSSR v období okupace nacistů. Ta doba mi přijde taktéž hodně zajímavá, ale nejsem si jist, jestli bych na to sehnal nějaké hráče, aby to za něco stálo.
      Co se týče barvy kostky, tak mohu s klidem prohlásit, že se zelenou jsem plně spokojen a vyšší nepotřebuji. Vést oficiál se vším všudy mohu i takhle a hlavním oceněním pro mě je, pokud se baví moji hráči. Nějak si nedovedu představit, že bych na někoho musel dohlížet, případně bych viděl šepot, který mi jakožto hráči nenáleží. Určitě bych ti kecal, kdyby mě povýšení někde v hloubi duše nepotěšilo, ale určitě to nedělám jen kvůli tomu. Hlavním cílem zkrátka je, aby se quest 050. dohrál do konce a hráči se u toho dobře bavili. O to jde především.
      Jako hráč bych pak docela rád dotáhl svoji postavu Victora na sicca, ale kdoví, jestli se to povede.

      Abych přiznal pravdu, pomalu mi docházejí otázky. Je to těžší, než se zdá. Jak ses vlastně do Mirroru a ke tvoření rozhovorů dostal?
      Už si to přesně nepamatuji, ale myslím že to byla reakce na inzerát od Anděla, který hledal někoho, kdo by po Chrissovi převzal rozhovory. Předtím jsem se svým prvotním pokusem o rozhovor s UgMugBaSukem (dnes už Andoras), který je dodnes v knihovně, skončil na třetím místě v jedné knihovnické soutěži, a tak jsem si dost nesměle řekl tehdejšímu šéfredaktorovi o to, že bych to zkusil. Dodnes je mi záhadou, že mi na ten blaf, co jsem napsal, odpověděli lidi z redakce kladně.
      A proč zrovna rozhovory? Dle mého je to dobrý způsob, jak poznat některé lidi, kteří jsou třeba z opačného konce republiky, a vědět, co jsou doopravdy zač. Také jsem se díky rozhovorům dozvěděl o několika zajímavých věcech, o kterých jsem dříve neměl ani páru, že vůbec existují. Z hlavy si vybavím třeba prožitkovou pedagogiku, o které se zmínil Radulesku, nebo hledání skrytých pokladů pomocí systému GPS, které padlo v rozhovoru s Carlou.

      Co tě na Mirroru baví nejvíc?
      Tím myslíš, co sám v časopise čtu?

      Ano. Která rubrika Mirroru Tě baví nejvíce? Pokud tedy nějakou čteš. (úsměv)
      Přijde mi zajímavá anketa, kterou provádí Tindo. Vždy se těším, na jakou otázku bude osazenstvo DA odpovídat tentokrát. Také se mi líbily Periho články ohledně psaní a tvorby příběhů. Jinak ale musím přiznat, že recenze a články o RPG téměř nečtu. Snad mě za to neukamenují.

      Článek vyšel v časopisu DAily Mirror v květnu 2010.


      DrD je registrovaný produkt firmy Altar. Copyright © 2005-2019 DarkAge Team
      Přepnout na mobilní verzi webu.
      Vytištěno ze serveru DarkAge (www.darkage.cz).