Duší celkem: 1045
Přítomných duší: 1
V krčmách: 0

      Knihovna

      Krásná literatura

      Lady of Limits
      Silenthya

      4. července 2006

       
      Měsíc zářil jak klubko stříbrných nití a tisíce hvězd mu byly společníky. Byla hluboká noc a vítr si pohrával se stromy a z černých mračen se k zemi snášelo mnoho kapek kyselé vody. Bičovaly již vodou nasáklou hlínu a právě vyrašené klasy obilí. Nikde nebylo ani stopa po čemkoli živém, jen malá osoba skrytá mezi vysokým obilím uprostřed pole. Z dálky se ozvalo zavytí, kvílivé, až vráželo mráz do morku kostí a do očí vplouval strach.

      * * *

      Čerstvě šestnáct let obývala tuto zemi a žila tento život, ale v tento večer se mělo vše změnit. Mokré vlasy měla ve tmě černé jako noc a v očích se odrážel svit měsíce od křišťálových slz. V duši měla agonii ohně a přitom chlad ledu. Ležela v poli plném rašících klasů obilí a tiše si broukala tóniny své oblíbené písničky. Vědomím už byla úplně někde jinde než v obilném poli. V ruce svírala malý kov, jako hračku z dětství, kterou jí chtějí sebrat. Měsíční paprsky vlévaly šedé světlo na zjizvená zápěstí. Nepřemýšlela, ale jednala. Přiložila hladový kov ke kůži a zatlačila, až se čepel ponořila do tkáně jako do vody, a zatáhla k sobě. Přeřezala žíly i tepny, krev se řinula spolu s jejími slzami. Zavřela oči a nedbala na vzdálený řev, řev jejího jména. Hnala se bouře a dívka pomalu plula do krajin smrti.

      Déšť pomalu ustával a slunce se dralo na oblohu. Dívka v poli plném klasů ležela v kaluži krve a s čistými cestičkami od slz v tvářích zašpiněných bahnem. Už nikdy nenasaje vzduch, už nikdy neokusí, co je žít. Tento její život skončil, tak, jak si už dlouho přála.

      * * *

      Obloha se zatáhla a i přes zářivě svítící slunko vše potemnělo. Z mraků sletěl černý jestřáb, snášel se ve stejných spirálách stále níž, ale nedosedl na zem jako pták, ale jako postava zahalená do stínů s příslibem smrti. Opět se objevila Paní Hranic, opět byla tou, která poskytne myšlenku, jak se dostat na cestu do krajin smrti. Viděla tu osamělou duši, zjizvenou, která se bezcílně pohybovala v obilném poli. Sklonila se k tělu ležícím u jejích nohou. Vytáhla svou ruku ze stínů a pohladila teď už jen prázdnou schránku po tváři. Vlasy odhrnula z hnědých očí a její víčka zavřela. Teď už bude odpočívat v pokoji. Ale musí něco udělat — jeden život ztracen, druhý zrozen a tu se na jednom místě rozezněl křik právě narozeného dítěte. Viděla ho. Matka ho vzala do náručí a v očích se ji zračilo štěstí.

      „Jméno budeš nést jako břímě života. Spi, maličký...“
      S tím stín, který se nachomýtl do pokoje, zmizel a slova určená dítěti slyšeli jen ti, kdož měli, protože se vytratila ve větru. Aneb Jedna cesta končí, aby druhá začala.

      Stáhnout jako PDF
      Názory a komentáře ( 0 /16 )

      [ ZNÁMKY ] | [ ZPĚT ]

      NickZnámka
      Aandromeda1
      Angeluss3
      Aquarius1
      DonSimon3
      Ferro_the_King2
      Gaborn2
      HadejKdo3
      Holyan2
      Kanyapi2
      Kethrine1
      Kragh1
      Lutus1
      Meladyanne2
      Milwa1
      Nefer1
      Nejshy1
      Skya2
      Teranell2
      Winitar3
      Zarabeth2
      Zarathustra4


      DrD je registrovaný produkt firmy Altar. Copyright © 2005-2019 DarkAge Team
      Přepnout na mobilní verzi webu.
      Vytištěno ze serveru DarkAge (www.darkage.cz).