Duší celkem: 1087
Přítomných duší: 8
V krčmách: 2

      Knihovna

      Krásná literatura

      Darot
      Darkmage

      9. ledna 2006

       
      Elfové jsou veskrze dobrá rasa, ale i během jejich tisícileté historie se vyskytnou případy odpadlíků, kterým temnota svírá mysl.
      Jejich jméno budí hrůzu a mluví se o nich šeptem, ale je i mnoho těch, co říkají, že Darotové jsou jen pověsti na strašení dětí. Samotní elfové na otázky odpovídají jen mlčením.
      Jeden svitek, kdysi objeven v rozsáhlých knihovnách jednoho kláštera, se zmiňoval o jednom Darotovi, který chodí světem. Nikdo neví, jestli je to pravda. Někteří tvrdí, že se vrátil zpět z temné strany, chycen mezi oběma světy díky kouzlu, které umí zničit i tvořit - tím kouzlem je láska.
      Zde je překlad svitku, který se již dávno utopil v temnotách času, snad ukraden, snad ztracen, možná již zničen, možná je to jen bardova píseň, možná příběh vymyšlený k táborovým ohňům, možná...

      „... Aargh!“ bolest řvala v Kardalakovi silou, jako by ho chtěla probudit z věčného zajetí smrti. Rány na zuboženém těle s temnou kůží se zavíraly a otvíraly, jako by tělo dýchalo. Dýchalo bolest. Nádech. „Ááááááh!“ Výdech. „Áááááh! Ilúvin!“ Kdo je Ilúvin? Nádech. „Aaaargh! Dost už!“
      „Kardalaku! Proč se bráníš?“ ten tichý hlas se mu rozléhal v hlavě a zněl jako obrovské olověné desky dopadající z veliké výšky na sebe.
      „Kdo jsi?“
      „Jsem tvůj pán, otroku! Jsem tvůj otec, synu! Nebraň se, Kardalaku! Přijmi sílu, kterou ti dávám! Jsi nejnadanější z mých dětí. Musíš ji přijmout!“
      „Ilúvin…“ zašeptal.
      „KDO JE ILÚVIN?“
      „ … Ona… nevím…“ snažil se vzpomenout. Snažil se vzpomenout?
      Nádech. „Áááah!“ Výdech. „Aaargh! Proč mne mučíš, otče? Co jsem udělal?“ Nádech. Temnota.

      Světlo.
      „Kardalaku.“
      „... Ilúvin?“
      „Ona je mrtvá, Kardalaku.“
      „… Mrtvá?“ neslyšně šeptal rozpraskanými rty.
      „Vadí ti to?“ ptal se hlas zkoumavě.
      „ … Já… nevím… ona je… mrtvá?“
      „Ano.“
      „ … Mrtvá …“
      Temnota.

      Světlo.
      „Kardalaku. Kdo je Ilúvin?“ hlas těžký jako olovo se ptal s jistou naléhavostí. Kardalak cítil, jak se při tom zvuku jeho lebka chvěje.
      „Je… krásná.“
      „Je dobrá, Kardalaku!“
      „Ano.“
      „JE DOBRÁ!!!“
      Temnota.

      Světlo.
      Kardalak byl sám.
      „Kde to jsem?“ neviděl nic. Kolem byla temnota hustá jako noc v nujelmských pouštích uprostřed zimy. Zima. Tehdy ji poprvé uviděl. Byla vysoká, štíhlá a pletence světlých vlasů jí stékaly po zádech, jako by ji hladily. Nebála se. Proč by se měla bát? Hleděl na ni a ona se usmála. Jako by se rozsvítilo slunce. Natáhl k ní ruku. Utekla. Na hlubokém sněhu po ní nezbyly skoro žádné stopy.
      Druhého dne tam šel zas. Nevěděl proč. Nepřišla.
      Třetího dne tam byla. Stála přitisknutá ke stromu, plaše se usmívala a sníh na jejích řasách se míhal, jak mrkala.
      „Kdo jsi?“
      „Ilúvin.“
      „Chci tě!“
      Zasmála se a zase utekla. Proč? Nerozuměl tomu.
      A další den se setkali znovu.
      „Ty jsi dar..?“
      „Darot.“
      „Nikdy jsem neviděla darota. Jsi zvláštní. Neublížíš mi?“
      „… Já… proč?“
      „Matka mne varovala. Jste prý zlí. Ale ty nejsi zlý, že?“ dívala se na něj a on v jejích očích uviděl záblesk strachu.
      „Neublížím ti.“
      Sám nevěděl, proč to řekl.
      Temnota.

      Světlo.
      „Kardalaku. Kdo je Ilúvin?“
      „Žena. Moje žena.“
      „Je mrtvá, Kardalaku. Tys ji zabil. To je dobře.“
      „… Já… ji zabil? Je… mrtvá?“
      „Ano. Potěšil jsi mne.“
      „Neeeee!!!“ výtrysk nelidské bolesti přehlušil i temný hlas v Kardalakově mysli.
      „Ano. Vadí ti to?“
      „ … Já ji miloval…“
      Temnota.

      Seděli spolu na stráni nad řekou. Vlastně seděla jen ona. On ležel vedle ní a měl hlavu položenou v jejím klíně. Svými jemnými prsty mu hladila dlouhé černé vlasy. Nemluvili. Její přítomnost ho těšila. Uklidňovala jeho rozháranou mysl. Občas zahlédl její světlounce zelené prsty mihnout se nad jeho čelem.
      „Ilúvin…“ usmála se, když to řekl. „Co to znamená, Ilúvin?“
      Zasmála se. „Nic, myslím. Rodičům se asi líbil zvuk toho slova.“
      „Zní to jako jemný větřík, který prolétá loukou plnou vysoké trávy. Zní to jako srnka probíhající řídkým březovým hájkem. Zní to jako déšť dopadající na vyschlou zemi.“
      Zasmála se. „Co znamená Kardalak?“
      „Ničitel.“

      Světlo.
      „Kardalaku. Kdo…“
      „Ne! Já ji nezabil! Lžeš!“ Nádech. „Ááááh. Ilúvin!“
      „Tys ji zabil, Kardalaku! Zabil jsi, protože jsem si to přál. Tak je to správné!“
      „Ne! Já ji miloval!“
      „Ale to přece můžeš pořád. Vyvolávat mrtvé přece umíš. Probuď ji a potěš se!“
      „Ne! Já ji chci živou!“
      „Bude jako živá. Bude se hýbat a splní ti každé přání. Bude tančit, když to dokážeš. Dokážeš to, Kardalaku?“
      „Ne… nechci. To není láska.“
      „Nebraň se, Kardalaku! Ani ty nemáš sílu mi odolat!“
      „Co ode mne chceš?“
      „Tvou pokoru, Kardalaku. Chci ti dát moc a sílu. Nebraň se jim! Mohl bys stanout v čele mých armád! Mohl bych tě naučit nejmocnější kouzla tohoto světa. Všichni se budou bát mocného Kardalaka! Položíš k mým nohám hlavy všech mých nepřátel. Nebraň se, Kardalaku!“
      „... A Ilúvin?“
      „Nikdy jsi ji neměl potkat! Ona zkazila, co jsem v tobě léta budoval. Ale ještě není pozdě, Kardalaku. Ještě můžeš být veliký!“
      „Zabil jsem Ilúvin…“
      „Ano, to bylo pěkné. Ještě mnoho elfích hlav mi přineseš. Odměním tě, Kardalaku. Budeš největší mezi velkými tohoto světa.“

      Přibíhala k němu travou. Ve vlasech měla zapletené nějaké bílé květy. A tehdy uslyšel ve své mysli ten hlas. Viděl své ruce, jak kreslí do vzduchu runu igneum. NE! Ilúven zpomalila, usmála se a kráčela k němu. UTEČ! Viděl sám sebe v jejích měkkých zelených očích. Igneum! Z jeho rukou vylétly k dívce plameny. Její nádherné vlasy vybuchly v kouli hořícího ohně. Viděl překvapený pohled ve tváři zkroucené bolestí. A nemohl se pohnout. Pouze jeho ruce kreslily další a další runy jako zběsilé. Blesky bičovaly již zuhelnatělé tělo Ilúvin. Teprve po chvíli ho hlas propustil a on padl na kolena vysílením, bolestí a smutkem.

      Kardalak mlčel. Pomalu a ztěžka vstal. Dlouho stál se sklopenou hlavou a zdálo se, že přemýšlí. Potom nepatrným pohybem pravé ruky kolem sebe načrtl několik run. Magická ochrana zasvětélkovala kolem jeho těla. Pak sáhl do váčku u pasu a vypustil z prstů podivný prášek. Ten se ve vzduchu rozpustil do myriády žlutavých jiskřiček. Zvedl hlavu. Po zjizvených tvářích mu stékaly slzy, ale jeho oči žhnuly vzdorem.
      „Ne, pane démonů. Nebudu ti sloužit. Možná moje ruka zabila tu, kterou jsem miloval, ale to ty jsi jejím vrahem.“
      „KARDALAKU! Nemůžeš mi uniknout! Mám svitek s tvým slibem poslušnosti! Podepsal jsi vlastní krví, Kardalaku! Kdykoli tě mohu zavolat a ty musíš udělat, co budu chtít!“
      „Ano, to je pravda. Jenže já už nejsem Kardalak. Zříkám se svého jména a ty máš jen bezcenný cár papíru!“
      „NE! To nesmíš! Přijdeš o svou moc! Přijdeš o mnoho z toho, co jsem tě naučil. Žádný darot by tohle nikdy neudělal!“
      „Já vím.“
      „Nemůžeš se zřeknout své krve!“
      „To nemohu, ale mohu se zříci svého života.“
      „To neuděláš, nezahodíš svou moc a šanci na pomstu, natolik tě znám, jsi mé krve.“
      „Teď již nejsem nikdo a ty nemáš nade mnou moc. Zvolím si nové jméno, v němž si temnotu za svůj čin ponesu sebou, ale ty se ho nedozvíš a již nebudeš mít nikdy jistotu, kdy a jak se pomstím za Ilúvin, nebudeš vědět, kdo jsem, kde jsem a kdy se objevím.“
      „To nedokážeš, nemůžeš se mi nikdy postavit, i kdybys byl stokrát nejmocnějším z mých synů, a tímto svým krokem ztratíš mnoho ze své moci.“
      „Mýlíš se, otče, získal jsem láskou k Ilúvin něco, o čem nevíš a svoji moc tím mohu časem zvýšit tak, jak se tobě ani nesnilo, ale máš pravdu, mnoho času uplyne, než se ti budu moci postavit. Ale nikdy nezapomeň! Já také nezapomenu!“
      Potom Darkmage pohybem levé ruky načrtl magickou bránu, vstoupil do ní s tělem Ilúvin ve své náruči a zmizel.

      Stáhnout jako PDF
      Názory a komentáře ( 0 /16 )

      [ ZNÁMKY ] | [ ZPĚT ]

      NickZnámka
      Adelka1
      Bakendrid1
      DonSimon1
      Ferro_the_King1
      HadejKdo1
      Heldret1
      Holyan1
      Jacck1
      Jakub.s1
      Jase1
      Kanyapi1
      Lonwenien1
      Lutus1
      Megas2
      Meladyanne1
      Mennolly3
      Milwa1
      Mirador1
      Moire1
      Nefer2
      Perilan1
      RickDevon1
      Systy2
      Teranell2
      Trpasle1
      Tufak1
      Zarabeth2


      DrD je registrovaný produkt firmy Altar. Copyright © 2005-2019 DarkAge Team
      Přepnout na mobilní verzi webu.
      Vytištěno ze serveru DarkAge (www.darkage.cz).