Duší celkem: 925
Přítomných duší: 0
V krčmách: 0

      Knihovna

      Krásná literatura

      Modlitba malého chlapce
      Lupin

      15. dubna 2006

       
      Tam obloha temná je nad velkým chrámem,
      v něm chlapec se modlí, je sám se svým Pánem,
      věří mu, doufá v něj, víru mu dává,
      modlí se, prosí a lásku v něj vkládá.

      Chrám je to temný, ni obrazu, kříže,
      na oknech černých jsou železné mříže.
      Nikdo už neví, komu kdy patřil,
      člověka dlouho tu nikdo nespatřil.

      Chlapec však klečí, pláče před oltářem,
      jen sem tam bleskem zvenku je ozářen,
      modlí se tiše, ke svému Bohu,
      nevadí, že je tu ticho jak v hrobu.

      Ozvěna nese však tiše to modlení,
      je plno lásky v ní, zahřívá kamení,
      modlí se ze srdce ke svému Bohu,
      naslouchám tam tiše, povídej, hochu...

      "Učin mě, Pane, nástrojem,
      ať zářím tvým pokojem...

      Ať vírou postavím hráz pochybnostem,
      ať propast zoufalství překlenu mostem,
      kde vládne temnota, ať světlo křesám,
      se všemi smutnými ať v tobě plesám."

      Slova ta hřejí i v tom chmurném místě,
      je to hoch milý, to vím zcela jistě,
      vždyť prosí za lidi, za lepší život,
      taková modlitba přišla by mi vhod.

      "Učin mě, Pane, nástrojem,
      ať zářím tvým pokojem...

      Požehnej, Pane můj, mé snaze přímé,
      víc, než být potěšen, chci těšit jiné,
      víc, než být pochopen, druhé chci chápat,
      víc, než být milován, chci lásku dávat."

      Slyšme ty slova, tak dětská a přímá,
      jiná než dospělých, vzácná a milá,
      nechce nic pro sebe, jen pro ty druhé,
      v životě však těžké on to mít bude.

      "Učin mě, Pane, nástrojem,
      ať zářím tvým pokojem...

      Kdo dává, dostává, mnohem víc přijme,
      kdo ztrácí, nalézá sebe i jiné,
      kdo bližním odpouští, sám milost pozná,
      ba ani smrt mu víc nebude hrozná.

      Učin mě, Pane, nástrojem,
      ať zářím tvým pokojem..."

      Modlitba dozněla, dojetím pláču,
      utíkám z kláštera, přes pole skáču,
      chlapec ten dojal mě v nejvyšší míře,
      i když tak seděl tam v té temné díře.

      Utíkám, nebe tu bičují blesky,
      na nic už nemyslím, třesky i plesky.
      Utíkám domů teď, ke svému synu,
      pro naší budoucnost rád třeba zhynu.

      Děti jsou jediné, co je zde čisté,
      děti jsou věci, jež jsou tu jisté,
      je to přec ovoce té lidské lásky,
      stvrzují lásku a zpevňují svazky.

      Jsou čistí, nevinní, jsou velcí duchem,
      takoví jak oni my dospělí nebudem.
      Vždyť koho mám chválit, tebe, či sebe?
      Jen čisté děti přijdou do nebe...

      Stáhnout jako PDF
      Názory a komentáře ( 0 /34 )

      [ ZNÁMKY ] | [ ZPĚT ]

      NickZnámka
      Aglar1
      Akissel1
      Alizee1
      Angeluss2
      Azeret1
      Bakendrid1
      Cathan1
      Cover1
      Eugene1
      Extremer1
      Ferro_the_King1
      Flasmich1
      Gamling1
      Genesis1
      George1
      Hadriel1
      Helinille2
      Holyan1
      Christopher1
      Iselor1
      Jakub.s1
      Jon1
      Kanyapi1
      Kayla1
      Kuba1
      Lestaf1
      Liza.Ginmi1
      Lodovico2
      Lonwenien1
      Lutus1
      Master1
      Meladyanne1
      Mercedes1
      Milwa1
      Mofik2
      MorganaLeFay2
      Nejshy2
      Nevyn1
      Nonsence1
      Orcslayer1
      Paul1
      Perilan1
      Peterus1
      Sirus2
      Steam1
      Teranell1
      Tiara1
      WampElf1
      Yenn2
      Zabovresk1
      Zarathustra2


      DrD je registrovaný produkt firmy Altar. Copyright © 2005-2024 DarkAge Team
      Přepnout na mobilní verzi webu.
      Vytištěno ze serveru DarkAge (www.darkage.cz).