Duší celkem: 1052
Přítomných duší: 11
V krčmách: 6

      Knihovna

      Krásná literatura

      Prokletí
      Devilburns

      12. prosince 2009

       
      Plahočil se lesem už přes osm hodin v kuse, ale monotónní bílá barva sněhu mu dávala sílu jít dále. Drad Despana, zrzavý kouzelník, znechucen lidským chováním, pokračoval dále, co mu síly stačily. Zahalen v hustém koženém kabátě, který ho chránil před nevlídným a nemilosrdným větrem, hledal jemu známou kamennou stezku, kde stály dvě sochy. Jedna zobrazovala elfí bohyni Seldarine, která se stala patronkou Zátiší, vesničky, kde se Drad narodil. Druhá, ta půvabnější, vyobrazovala polobohyni Shiaju, učednici Seldarine a zaslouženou o obnovení zašlé slávy elfích bohů, avšak skončila tragicky.

      Studený vítr přestal vát. V zasněžené krajině, porostlé jehličnany, nastalo mrtvolné ticho. Kouzelník si dovolil odhrnout kapuci z hlavy. Jeho majestátní zrzavá bradka se ukázala světu. Svýma temně černýma očima pozoroval okolí. Ticho ho zneklidňovalo, ale zároveň byl za to rád. Po necelé hodině cesty narazil na dvě elfí sochy. Pocítil hřejivý pocit radosti.
      Rukou odstranil sníh, který obě sochy zakrýval. Bylo na nich ihned zřejmé, že čas byl k nim nemilosrdný. Jen stěží je rozpoznal. Po krátké elfí modlitbě k bohyni Seldarine sešel kamennou stezkou až do jeho rodné lesní vesničky Zátiší.

      Začalo se stmívat...

      Konečně dorazil na místo, avšak jeho srdce zaplakalo žalem. Z vesničky, kdysi plné elfů a bujarého života, zbyly jen trosky zachumlané hluboko ve sněhové peřině. Čím déle se procházel mezi místem neštěstí, tím více se ho zmocňoval žal.
      Stanul u malého kamenného altánku, který byl uprostřed osady. Nalevo od něj byl kdysi dům dřevorubce Owyna. Tlustší, zatrpklý elf s děsivě velkou sekyrou, zavzpomínal Drad. Za domem Owyna bydlela v malé chatrči bláznivá věštkyně, která vyprávěla malým dětem strašidelné příběhy. Dále tu bydleli Hašó lovec a Miriam léčitelka. Měli dva syny, ale jejich jména si už nemohl vybavit, stejně tak jména ostatních osadníků. Nejvíce ho však zaujal velký dřevěný dům. Zde bydlel se svojí matkou, než byl přijat na kouzelnickou akademii.

      Pohled na zející trosky vyvolával mnoho vzpomínek, šťastné i tragické. Chtěl se podívat dovnitř, ale obrovská halda sněhu mu v tom bránila. Prohlídku domu tedy vzdal. Byla už opravdu tma, a tak si usmyslel, že bude nejmoudřejší, když přečká noc v chatrči věštkyně. Obydlí bylo ze všech v nejlepším stavu a dalo se do něj vstoupit. Dradovi chvíli trvalo rozrazit dveře, které byly pokryté ledem. Uvnitř bylo chladno a také velký nepořádek. Uprostřed místnosti bylo místo pro malé ohniště. Neváhal a nasbíral po domě rozházené dříví, poskládal to na vyhrazené místečko a pomocí své magie rozdělal oheň.

      Zavřel dveře, aby uvnitř udržel co největší teplo. Rozhodl se, že obydlí trochu prozkoumá. Ztrouchnivělé poličky na stěnách nesly břemena zkroucených kořínků a listí. Na zemi se válela zašlá jablka a různé druhy zeleniny. Drada však mnohem více zaujala malá mosazná truhlička. Vzrušený ze svého nálezu vzal předmět do rukou a pomalu otevřel. Myslel si, že bude truhlička určitě zamčená, ale nebyla. Překvapilo ho to. Uvnitř bylo nahnědlé listí, avšak pod ním se ukrývaly zachovalé útržky z něčího deníku. S truhličkou přešel k ohni. Ve svitu ohně zjistil, že útržky jsou stále čitelné. Vzal do ruky první z nich a začal potichu číst:

      Seldarine, prosím, odpusť mi, že jsem konala nerozvážně. Nenáviděla jsem je. Nenáviděla proto, co mi udělali. Mého manžela zabili, mě znásilnili a ty jsi jen nečinně přihlížela. Musela jsem se pomstít, proto jsem požádala o pomoc naši čarodějku, Arwenu.

      „Má matka!“ vykřikl a popadl další útržek, aby se dověděl více.

      Arwena souhlasila s tím, že lidé, kteří jsou zodpovědní za mé ponížení, budou pykat. Proklela je, zaklela je všechny v bílé neškodné vlky. Já hloupá husa jsem myslela, že to bude dobré, ale nebylo. Všechno bylo jen horší. Jednoho dne k nám do Zátiší přišel zraněný muž. Měl potrhané oblečení a měl na těle četná zranění, převážně drápance. Miriam se ho ujala. Dověděli jsme se od něj, že ho napadla smečka bílých vlků. Už v tu dobu jsem myslela na nejhorší. Po pár dnech muž začal mít velké bolesti.

      Seldarine... pomoz nám!


      Drad se sehnul pro třetí útržek, tentokráte se mu chvěla ruka. Zděšeně se zahleděl na text a začal číst dále:

      Muž se začal měnit v něco monstrózního. Zabil Miriam, Haša a ostatní ve vesnici. Zavřená zde ve své chatrči jsem se modlila k tobě, Seldarine, ale ty jsi mě znovu nevyslyšela. Hlasité vytí z venku. Zavřela jsem oči a čekala rychlou smrt. Ucítila jsem bolest a tma mě celou pohltila, avšak znovu jsem procitla! Zde na podlaze svého milovaného příbytku.
      Okamžitě jsem rozpoznala, co se stalo, a svůj osud jsem přijala. Koneckonců jsem si to i zasloužila. Teď jsem jedna z nich. Lovím ve smečce, zabíjím, a i když uvnitř mého srdce křičím a mé opravdové já se snaží prorazit ven, prokletí je stále silnější.
      Ten, kdo si tohle přečetl, by měl rychle utíkat zpátky, odkud přišel, protože MY jsme blízko!


      Všechny ústřižky ve vzteku hodil do ohně. „Tak takhle to bylo!“ vykřikl a postavil se na nohy.

      V dálce zaznělo hlasité vytí...

      Stáhnout jako PDF
      Názory a komentáře ( 0 /13 )

      [ ZNÁMKY ] | [ ZPĚT ]

      NickZnámka
      Aldiana2
      AlexandraVonBelltrum1
      Alim_Thor3
      Asteroid1
      Atia5
      Azurac3
      Eugene2
      Ghave1
      Jakub.s3
      Liquerier2
      Lordamen1
      Lutus2
      MansSon2
      Matob3
      Mofik3
      Paradise1
      Perilan3
      Petwald2
      Pevnybojar1
      Rohi2
      Taliesen2
      Wessna2
      Yenn3


      DrD je registrovaný produkt firmy Altar. Copyright © 2005-2019 DarkAge Team
      Přepnout na mobilní verzi webu.
      Vytištěno ze serveru DarkAge (www.darkage.cz).