Duší celkem: 1087
Přítomných duší: 3
V krčmách: 1

      Knihovna

      Krásná literatura

      Chlast, právo a rock’n‘roll
      Bizarro

      26. března 2018

       
      ... A ještě mnohem víc. Dozvíte se nejen o Jonově vztahu k zelenovláskám, ale také to, jestli chystá návrat do města temného věku.

      Tak tě tu vítám, Jone. Pro začátek se našim čtenářům trošku představ, ať vědí, koho jsme protentokrát překecali.
      Díky za přivítání. Abych se představil, jsem sympatický, milý, inteligentní, dobře vypadající, pespektivní a hlavně skromný mladý muž okolo dvaceti let věku. Jednou z mých výhod, která jistě zaujme dámy, je to, že nechčiju do umyvadla. Jsem líný, mám rád tabák, alkohol a literaturu. Momentálně studuji práva v Praze. Doufám, že sis z těch několika vět stačil udělat obrázek.

      Proč sis jako studium vybral zrovna práva a ještě k tomu v Praze? Záměrně se ptám i na místo, protože se mi doneslo, že nepocházíš přímo z okolí hlavního města. Je na tom něco pravdy?
      Vybral jsem si práva, protože věřím ve státotvornou moc zákonů a jejich společenský význam, v morálku a v alespoň jistou spravedlnost. Kromě výše zmíněných ušlechtilých důvodů rovněž věřím, že mne právní profese jednou spolehlivě uživí. Studuji v Praze, protože jsem se v Praze narodil, v Praze jsem odchodil pět tříd základní školy a následně osm tříd víceletého gymnázia. Můj otec je ovšem Polák a já po něm mám polské občanství a skromné znalosti polské historie, literatury a jazyka. Myslím, že jsem po něm zdědil i polské vlastenectví, hrdost, a taky pálení žáhy.

      Dovedl bys nějak krátce zhodnotit, jestli je nějaký rozdíl mezi typickým Polákem a Čechem, když jsi mohl okusit obojí?
      Čechům narozdíl od Poláků chybí takové zdravé národní (sebe)vědomí, někdo by to možná mohl nazvat občanskou odvahou. Snad nebudu za kacíře, když řeknu, že Češi by potřebovali vlastní Katyň.
      V poslední době mě jisté „čecháčkovství“, jistá malost a omezenost na vlastní kotlinku, začínaly docela rozčilovat. Rozdíly, které ale budou osazenstvo DA zajímat více, jsou v tradiční kuchyni a chuti. Polská kuchyně mi díky mohutnému využití kapusty přijde o mnoho plynnatější, což v praxi mezi typickým Polákem a typickým Čechem vyrobí mnoho hlasitých rozdílů…

      Zmínil jsi, že máš rád alkohol. Dozvěděl jsem se, že i ve vyšší míře. Co konkrétně rád piješ?
      Alkohol? No, nevím sice, kdo jsou tví zdrojové, ale je pravda, že s několika lidmi z Dark Age jsme se kdysi podívali na dno kdejaké lahvince. Třeba Peri by mohl vyprávět, a to s ohromným vypravěčským nadšením, jak je mu vlastní, o jednom z megáčů TORCHe, fotbalovém zápase a lahvici nějakého zeleného rádobyabsintu. Nebo Don o lahvích Fernetu, kterým jsme se podívali na dno u něho v bytě… Nebo Zarabeth o lahvích vodky, které jsme nešetřili na recesistické oslavě Velké říjnové socialistické revoluce.
      Piju rád, protože pití alkoholu patří neodmyslitelně k evropské kultuře, a dá se říct, že alkohol ji vlastně svým způsobem i tvořil... Což mě přivádí k myšlence nějaké drahé a bezvýznamné studie na tohle téma. Málem jsem zapomněl podotknout, že mi alkohol dokonce i chutná. Když se ale ptáš, co piju, bude to pivo; z tvrdého alkoholu u mě jednoznačně vede kvalitní vodka, té jsem se, pokud si matně pamatuji, nikdy nebál.

      Povíš nám něco o svých zálibách?
      O zálibách? No, teď mám takovou úchylnou zálibu si pořád číst; před pár lety mě ale na čas zlákal historickej šerm a ještě po pár letech jsem se zamiloval do living history… A láska stále přetrvává, i když spíš pasivně. Jsem taky zastáncem sportů jménem zevling a gaučing, v tom druhém jsem dokonce nejméně mistrem republiky. Jo, a taky se pokouším vařit.

      A co bys byl schopný ukuchtit dobrého?
      Zvládl bych přijatelné špagety, luxusní guláš (kančí, srnčí), slušné steaky, nakládám hermelín a díky Morgie Le Fay umím dokonalou česnekovou pomazánku. Rád experimentuju, míchám sladký a slaný chutě…

      Co z literatury bys čtenářům doporučil na základě vlastního vkusu?
      Odpovím jen velmi stručně, ve jménech. Bukowski, Musil, Ivan Klíma, Kundera, Bernières, Magor Jirous... Na fantastiku jsem v poslední době z nepochopitelného důvodu zanevřel a přiznám se, že už
      mě ani tak nezajímá a nevracím se k ní. Čítával jsem ale Sapkowského, Renčína, Žambocha, Kulhánka…

      Teď otázka, která bude patrně zajímat zejména čtenářky. Jaká je podle tebe ideální holka a máš, či nemáš nějakou vážnou známost?
      Ideální holka? To je těžká otázka…
      Každá je přeci k něčemu ideální. Mými osobními favoritkami byly vždycky štíhlé a inteligentní zrzky se smyslem pro humor a neustálou chutí na chlast, sex a rock’n’roll… Na škodu není melodický hlas a jistá estetičnost a vkus, ale nemůžeme přeci chtít moc… Vlastně mám tak vysoké nároky, že jsem momentálně bez vážného vztahu; chyba ve mně samozřejmě není (směje se). To, že jsem momentálně bez spřízněné duše, vlastně implikuje i fakt, že klidně ocením i krásu různých blondýnek, brunetek, černovlásek, zelenovlásek…

      Opustíme teď reálný život a zaměříme se na Dark Age. Jak ses vůbec dostal na tenhle herní server?
      Na DA mě přivedla Moire, se kterou jsem se krátce před mou registrací seznámil. Už si nevzpomínám, jestli mě donutila, nebo jsem sem šel dobrovolně, zato si vzpomínám, že když jsem se registroval, měl jsem docela upito (smích).

      Nemohu se tě nezeptat na tzv. Jonovu expovací stupinici, kterou jsi, jak název napovídá, dal kdysi dávno dohromady a kterou někteří oficiální PJs dodnes používají. Prozradíš, proč jsi ji utvořil a jestli jsi čekal až takový ohlas?
      Haha, obávám se, že termín „Jonova expovací stupnice“ bude interním vtipem toho, kdo ji tak nazval. Já kdysi slíbil vytvořit takovou stupnici, ovšem jak už to bývá, plná huba keců a skutek utekl. Pokud si vzpomínám, nakonec to za mě udělali Ferro, Peri nebo Hrun.
      Je nicméně pravda, že ohledně expů jsem měl vyhraněný názor. Bylo potřeba expování jednotlivých PJů sjednotit, už jen proto, že tu byly věci jako je Velká nebo Malá hra, jejichž výsledky mohly být nesjednoceným expováním silně ovlivněny. Navíc jsem zastával názor, že by se mělo expovat přísně, ale ve větší míře v závislosti na faktické kvalitě příspěvku, a zároveň v závislosti na posunu v ději, který takový příspěvek vyvolá. Je to zábava, hra a expy jsou „zaslouženou odměnou“ – každý rád vidí, jak jeho hrdina roste, sílí a vyvíjí se, a kdo říká, že ne, ten onanuje dodnes.

      V knihovně máš několik velmi povedených dílek. Kde bereš, nebo spíše kde jsi bral, inspiraci při psaní?
      To je těžká odpověď, ale ptáš se špatné osoby. Měl by ses zeptat mých múz. A až se jich budeš ptát, zeptej se jich, proč už ke mně nechodí.

      Budu na to myslet. Tvé questy z období Viktoriánské Anglie byly za svých časů hodně populární. Co tě na této době tak láká a kde vidíš recept na dobrý příběh?
      No, viktoriánské období mě vždycky fascinovalo několika věcmi: pokrokem a rozvojem, svojí občanskou společností, sociálními rozdíly mezi obyvatelstvem, politikou, jistým tajemnem a taky temnem. Když se k době Sherlocka Holmese přimíchá něco magie, klasického hororu a tajemné legendy koloniálních kultur, nemůže vzniknout špatný příběh.
      Například můj svět byl na magii přímo postavený a na magii také fungoval celý průmysl. Proto se také například Katedra Nekromantiky na Průmyslové Univerzitě brzy přejmenovala na Katedru pro ekonomické využití lidských zdrojů…
      Kde je recept na dobrý příběh?
      Jednoznačně v zápletce, ale zmínil bych ještě jednu velmi důležitou věc.
      Takovým jistým nešvarem různých PJů je „skupinový styl hry“, kdy příliš neřeší motivace, cíle a charaktery jednotlivých postav, ale jde přímo po své příběhové linii, od které nedej bože aby se postavy odklonily. PJ plácne nějaký příběh, hra je málo individuální, v podstatě se skupinkou postav hraje, jako by to byl jeden celek, jen sem tam někomu šeptne, „slyšíš to a to…“ – to je podle mého taková dávno překonaná základní kostra.
      Já vycházím z toho, že každý by rád hrál nějakého „hlavního hrdinu“ (ať už je to paladin, nebo jeho panoš), a tak je třeba každému hráči ještě před začátkem příběhu vytvořit vlastní podhoubíčko, dát prostor fantazii a pak charakter jeho postavy v průběhu dobrodružství vystavovat různým zkouškám a napomáhat k jeho rozvinutí… Individuální přístup se PJi mnohokrát vrátí ve větší kvalitě i zábavnosti hry. No, nekoukej tak, je to vážně ozkoušené…

      Zjistil jsem, že sis prý jako oficiální PJ kdysi nechal kostičku dobrovolně odebrat. Z jakého důvodu jsi to tehdy udělal, a hlavně, proč jsi požádal o navrácení?
      Ačkoliv si už podrobnosti tohohle kroku nepamatuji, myslím, že šlo o mou trucovitou povahu, a tak to byla jistá forma protestu proti kdovíčemu… no, prostě náctiletý arogantní blbec, co bys chtěl slyšet víc. O navrácení jsem požádal, protože jsem si všechno srovnal v hlavě a zjistil jsem, že Don a „ti ostatní“, starší a zkušenější, měli prostě pravdu.

      Proč jsi vlastně přestal PJovat?
      Hra na DA mě už přestala bavit a nějak naplňovat. V reálu ale občas pořád něco „zadéemkuju“, protože mě to občas pořád baví (směje se).
      Kromě toho teď hraju na jednom nejmenovaném RP serveru na platformě stařičkých Neverwinter Nights…

      O jaký „nejmenovaný“ server se jedná a v čem ta hra spočívá?
      Jedná se o Equilibrii, hard core role play server, perzistentní online svět s aktivními hráči i DM, který, jak už jsem řekl, běží na platformě Neverwinter Nights. Svět je velice dobře promyšlený a na každý skutek vaší postavy se ve světě najde odezva, což mimo jiné souvisí s tím, že je server stavěný spíše pro zkušenější roleplayery; ostatním bude Equilibrie možná připadat až nehratelně obtížná. Na české NWN scéně je Equilibrie mimo jiné známá systémy, kterými oplývá a které ze stařičkých NWN dělají úplně jinou hru. Kvalita hry ostatních je velice slušná a ve světě samém je pro RP fajnšmejkra skoro nemožné se nudit; každý si zkrátka může najít svůj šálek kávy.
      Equilibire poskytuje opravdu nepřebernou škálů možností a „RP seberealizace“.
      Jedinou nevýhodou serveru je jeho návykovost. Osobně do plusů řadím i to, že nedodržování pravidel a různé prasení se celkem přísně trestá. Nechci ale dělat příliš okatou reklamu...

      Poslední otázka. Neuvažuješ i o možnosti se sem zase někdy na delší dobu vrátit?
      Sem tam mě chytají různé záchvaty nostalgie, to víš, strávil jsem tu nějaký ten pátek, ale o nějakém dlouhodobém návratu jsem zatím neuvažoval.

      Ok, to by bylo vše. Děkuji za příjemný rozhovor a hodně štěstí do budoucna.

      Článek vyšel v časopisu DAily Mirror v prosinci 2009.


      DrD je registrovaný produkt firmy Altar. Copyright © 2005-2019 DarkAge Team
      Přepnout na mobilní verzi webu.
      Vytištěno ze serveru DarkAge (www.darkage.cz).