Jak pan císař ztratil nočník, aneb báseň o nočníkovém mafiánovi Katalp 7. června 2022
Jednoho dne jeden císař ztratil nočník s jeho h*vny. Zavolal si: „Pane písař!” „Buďte, prosím, tolik hodný, ten můj oblíbený nočník, co do něj tak často s*ru, ukradl mi ho pobočník, no a ten je někde v šeru!” „Copak jste to nepochopil?” „Rozsekám ho na maděru!” „Kdybyste ho ještě umyl!‘‘ Ale to už písař chvátá, jeden hrnčíř – jeho táta, dělá pěkné nočníky. „No jaképak s tímhle cavyky!‘‘ Jenže jeho táta na zemi leží, ven z obchodu pobočník běží. „Ukrad mi všechny nočníky! Do háje s těmihle pobočníky!‘‘ „Tak ho chytni, milý synu! Dohoníš ho za vteřinu!‘‘ A tak písař zase běží, pobočníka ne a ne chytit, do toho všeho najednou sněží, písař, ten chtěl oheň vznítit. „Ale k sakru!‘‘ Popálil se. Tak jde písař zase domů, pobočník se ztratil v lese. K zámku zbývá jen sto honů, rychle běží, nemá kabát, snad se bude v zámku topit a císař ho nehodlá zhulákat. „Jak je možné, že ho nemáš? S takovouhle si nic nevyděláš!‘‘ Velký se tyčí rudý císař, pod ním se krčí zelený písař. Pak císař zaklel: „Propánajána! Vždyť mi honíme nočníkového mafiána!‘‘ V tom někdo klepe, písař se klepe, nočníky řinčí, v císaři hněv syčí. Za dveřmi je pobočník, nese císařův nočník. „Omlouvám se, měl jsem průjem, zapomněl jsem ho umýt jen.‘‘

Názory a komentáře ( 0 /0 )

[ ZPĚT ]