|
Víte, pokud připustíte náboženskou teorii (i esoterní nauky různých mytologií) o tom, že hmota má základ v jemnohmotě, resp. mnohem "řidší" sféře (čert to vem, někdo tomu říká třeba astrál, staří germáni zase Hel), kde neexistuje čas, není až tak od věci říci, že náš osud, tedy spíše život, je už někde "napsaný". Protože čas je až dílem hmoty, která mu podléhá, není tu problém vidět třeba budoucnost a tedy všechno co uděláme.
V tomhle duchu pak ani nejde přemýšlet o osudu jako nějaké mocné síle, protože o všem co jsme dělali/děláme/uděláme "se už ví", není to "předem dané". Sami (možná nejen my, ale do jisté míry i vyšší síla) jsme si to vytvořili/tvoříme/vytvoříme...
Ono to takhle vypadá dost nesmyslně a že si to protiřečí.:) Pokud ale uvažujete bezčasově, resp. takhle ve všech třech časech, s nadhledem nad hmotou, je to logické.
Tím nepopírám nic z toho, co bylo řečeno. Je to jen jiný způsob, jak na "osud" nahlížet.
|