Duší celkem: 1021
Přítomných duší: 14
V krčmách: 8

      Knihovna

      Krásná literatura

      DarkSide – Jarní Showtěž aneb výš a dál, milé DA!
      Pavettka

      10. července 2018

       
      Dnes jen vodu, takže názory zde prezentované jistě budou střízlivé…

      O soutěživosti by toho asi víc a líp řekl pan Darwin. Avšak nejspíš i pan Darwin by se chtě nechtě musel pozastavit nad DA. Soutěž může zdvihnout i zahrabat prestiž, zkrášlit image nebo prostě jen říct: „Jsem tu!“. Jenže na DA jako kdyby panoval úplně jiný názor a nádech na běh soutěží, který jsem doteď nepochopila.

      Právě totiž proběhla jarní soutěž (hooorrray!), která se snažila odlepit z příslovečného fantasy stínu a protáhnout se až někam do steampunku, cyberpunku či scifi. Knihovníci se v zásadě překonali a za to jim dík.
      Alespoň, co se vyhlášení soutěže týče.

      Problém nastal při samotném soutěžení. Zarabeth udělala dvě drobné chyby, za které se omluvila, což bylo to, že my s Nonsencem jsme se tak nějak setkali dvakrát a Harrietta šla do soutěže s povídkou, která nesplňovala žánr. Další chybkou bylo, dle mě, oddělení slovenských povídek od českých. Trvá to déle, všechno přečíst, ale byla by to výzva, možná by to i nalákalo víc čtenářů, kteří by si řekli „no co, tu půlku přelouskám a ta druhá se už bude číst lépe“. Anebo taky ne, na druhou stranu, dokud se to nezkusí, bude to samotné stále znít jako scifi.

      Povídky byly psané naštěstí všechny narychlo, takže se nedá říct, že by byl někdo nějak vysloveně znevýhodněný. To samé i závěry, na kterých to bylo ještě mnohem více patrné, než na úvodech.
      To nás soutěžící srovnalo do latě.

      Při soutěži jsme museli být hodní, očekávalo se od nás ctění svého spolupisatele, ačkoliv někteří z nás byli ze závěrů či úvodů trošku zklamaní. Myslím, že to bylo i tím, jak Zarabeth zdůrazňovala co nejrychlejší zakončení, které pak svádělo k zbytečné zkratkovitosti. Nemluvě o tom, že mám vážné pochyby, že mnozí na DA umí psát regulérní povídky, zblblí z miniatur a z úvodních příspěvků do questů.
      By mě zajímalo, kolik lidí tu aktivně čte knihy, když „to Kahunovo bylo moc dlouhý.“

      Dalším z faktorů soutěže (a také zbraní ostatních soutěžících) jsou komentáře k dílům. V zásadě kritiky. Přišlo mi, že lidé neumí pojmenovat důvod svého známkování. Přeci jenom, pokud někdo napíše, že dílo je ukázka maniakálního znásilnění klávesnice, zneuctění žánru a oběť Bohům chaosu, nemusí ani známkovat a myslím si, že se ostatní nad tím zamyslí a tedy i to je může ovlivnit. Přišlo mi trošku smutné, že se ne všichni ze soutěžících vyjádřili k ostatním dílkům, a pokud, bylo to poněkud… mírné. Protože právě jejich kritiky by měly něco do sebe.

      S velkou nelibostí nesu i fádnost hodnocení, které nabízelo hodnotit dílko třemi známkami, které mohly být opravdu zcela odlišné. Problém byl, že většina lidí přistupovala k dílku jako ke kompatibilní povídce, takže když už známkovali úvod a závěr odlišně, z konečné známky udělali průměr a tím třetí známku zabili. Vůbec nechápu proč. To už si rovnou mohla Zarabeth tu konečnou známku zprůměrovat sama, ne?

      Soutěž neměla grády. Musela jsem se modlit, aby někdo něco k mému dílku vůbec napsal. A když už napsal, zdaleka ne vždy to bylo pro mě užitečné. Možná proto nechápu skryté a konečné hodnocení knihovníků, které bylo natolik suchopárné a průměrné, že jsem si říkala, že na TOHLE jsem si teda počkat fakt nemusela. Očekávala jsem nějaký podrobný komentář, který by opravdu mohl ovlivnit váhavce či vzbudit vzdor nebo výčitky u těch, co si ještě před okamžikem pevně stáli za svým.
      Prostě něco, co nenásilnou formou využije spektrum známkování a oddělí zrno od plev. Takhle mi to přišlo, že si řekli, že teda musí přidělit tolik a tolik jedniček, dvojek… Od knihovníků jako odporníků jsem čekala víc a zklamali mě.

      Poslední korunu tomu dala Zarabeth, která napsala, že Knihovna na nějakou dobu se soutěžemi končí, aby vzápětí dodala, že minulá soutěž na tom vlastně byla úplně stejně. Bravo.

      Co si z toho tedy odnáším?
      Bylo super dokopat někoho jako je Kahuna k tomu, aby ukázal, co umí. A krom toho jsme ho taky dokopali, aby na náměty té povídky vytvořil dobrodružství, které nese název Snatch. Oceňuji i přístup některých kritiků, kteří mě donutili zamyslet se a přiznat si vlastní chyby (s odporným odmítavým úšklebkem a vnitřním přislíbením osobní pomsty, samozřejmě).

      Dokončování povídek, to byl také oříšek, který (alespoň u mě) vyžadoval přípravy a rozebrání předchozího textu na hlavní postavy, důležité reálie a tak podobně. Byla to pěkná výzva, která si vyžadovala jistou pozornost, nápaditost a především vžití se do jiného stylu.
      Nebo alespoň vymyšlení způsobu, jak onen styl nenápadně převést do stylu vlastního.

      Také bych chtěla vzkázat Zarabeth, ať nehází flintu do žita a příště zkusí třeba zkopčit to, co mají na Andoru, tedy dát maximální počet úhozů a název (popřípadě první větu). Tím bychom zjistili, jaký styl nejvíc preferuje DA nebo alespoň uživatelé, kteří se nebojí soutěžit (o času na soutěžení nemůže být řeč, když některé povídky byly stejně dlouhé jako příspěvek do questu).

      A protože na konci každé pohádky by mělo být moudro, tak: “Epistula non erubescit.” - Dopis se nečervená, tedy… U nás se říká, že papír snese všechno! :o)
      Nu, a pokud byste chtěli, aby se DS podívala na něco, co vás na DA pálí, stačí poslat havrana.

      Článek vyšel v časopisu DAily Mirror v květnu 2011.


      DrD je registrovaný produkt firmy Altar. Copyright © 2005-2019 DarkAge Team
      Přepnout na mobilní verzi webu.
      Vytištěno ze serveru DarkAge (www.darkage.cz).