Smrt Listu Arsi 17. dubna 2015
List. Dopadne tiše, nepovšimnut, neznámý, už nikdy krásný. Sychravý větrem odtržený. Tím krutým nelítostným hadem, obvíjící těla všech, jež se jen na krátko dostanou do jeho spárů. Odtržený od celku. Od živin. Od sladké mízy. Od všeho, co dělalo jeho život životem. Padá od bratrů, od sester, od výšin. Výšin, kde hřadoval jako páv. Zdobil je. Ho! Bez něj by byl jen kus dřeva. Strom. Klacek. Co je bez listí? Na jaře vypučel. Malý pupen. Tak křehký. Křehký jako právě narozené dítě, jenž by bez lásky a tepla své matky nikdy nemohl žít. Nikdy vyrůst. A pro něj to bylo slunce. Žluté, žhavé kolo na obloze. Sžírající horkem… Ale ne! Je tak majestátní a přitom laskavé. Tak silné, ale dodávající sílu, jako ruka otce. Držící syna za rameno a vedoucí ho po cestě života. Dodává mu sílu a odhodlání dál růst až… Až! Padá, padá a ví, že je to konec. Už nikdy neplnit svůj účel. Už… Vztek! Zloba! Tak ztracen… Sloužil dobře, a teď? Vyvržen, odsouzen, vyhoštěn… Odsouzen ke kruté nicotě. Tak jako člověk! To ubohé dvojnohé zvíře. Dennodenně je vídává. Ti mladí tak plní života. Tak krásní. Plní síly a naděje. Stejně jako on. Svěží! Pracovití. Plní svůj účel. Stejně jako on živil strom. Oni živí společnost. A když se zkrabatí? Co s nimi? Ztracení. Odhození. Přebyteční. JAKO ON! Dopadl. Tiše. Nepovšimnut. Neznámý.

Názory a komentáře ( 0 /4 )

[ ZNÁMKY ] | [ ZPĚT ]

Nick	Známka
HadejKdo	2
Kanyapi	3
Retes	3