Duší celkem: 1089
Přítomných duší: 10
V krčmách: 0

      Knihovna

      Krásná literatura

      Rozhovor s Kolapsem
      Falianne

      10. července 2018

       
      Po delší odmlce se na scéně opět objevuje další, dlouho očekávaný rozhovor, tentokrát s Kolapsem. Nenechte si ujít příval poutavých informací a nečekaných odhalení. Přejeme příjemné počtení.

      Tak Tě tady, Kolapsi, pěkně vítám. Mohl bys nám pro začátek říci, s kým máme tu čest a jak ses vlastně dostal na DA?
      Na DA jsem se vzal prostě tak, že jsem přešel ze serveru zvaného Torch, podobně jako zakládající členové. Registroval jsem se první den, co byla spuštěná registrace, jakmile jsem se vrátil ze zakládajícího srazu DA v Olomouci. Kdyby tě náhodou zajímalo, jak jsem se seznámil se zakládajícími členy DA, tak to bylo jednoho březnového pátečního odpoledne (tuším, že 12.) roku 2004 v Praze na Václavském náměstí „pod ocasem“. Odtud jsme se přemístili do baru zvaného Bony a Klid.
      Ještě téhož večera jsem se dohodl s Don Simonem, že mě vycvičí na PJe. Na DA jsem si pak z vlastní vůle výcvik zopakoval, tentokrát pod vedením Sheinky.

      Povíš nám o sobě něco víc? Třeba jak se jmenuješ, co studuješ, kde pracuješ…
      Pocházím z malé vesničky v severovýchodních Čechách. Jednou jsem tam také zkusil pořádat sraz.
      Byl plánovaný do rybářské chaty ve vedlejším městečku, s kapacitou dvacet lidí. Původně se i těch dvacet lidí přihlásilo, ale postupně účast rušili, až jich zbylo jen sedm. Sraz se tedy nakonec přesunul k nám domů. Od té doby už jsem se o žádný další nepokoušel.

      No, ale zpět ke mně. V říjnu 2001 jsem přijel do Prahy za studiem. Studoval jsem matfyz. Ten jsem po velkých „bojích“ skončil loni na podzim. Už při studiu jsem se živil finančním poradenstvím a dělám to dosud.
      Všichni, co mě znají, se nejspíš shodnou na tom, že jsem člověk, co spíš poslouchá, než aby mluvil. Ještě mi jakž takž jde rozhovor ve dvou lidech, ale jak jich je víc, tak nějak nestíhám :-D
      Na první pohled to může vypadat jako arogance, ale těch pár, co jim stálo za to mě poznat blíže, ví, že opak je pravdou.

      Když na mě na nějaké stránce vyskočí slovo „kolaps“, začínám se děsit, co se zase stalo. Co Tě dovedlo k tomu, dát si zrovna takovýto nick?
      Asi tě zklamu, protože je to poměrně prosté. Když jsem nastupoval na univerzitu, byl mi podle jména, ročníku a studijního programu přidělen login kolap1am. První rok na univerzitě jsem často navštěvoval počítačovou učebnu, a když se mě nějaká hra poprvé optala na jméno herního účtu, nenapadlo mě nic lepšího než Kolap.
      Později jsem si do počítačové variace na sběratelskou hru Magic the Gatering vytvářel svůj balíček a nazval ho Kolap’s Artefact. Když jsem se pak registroval na Abarin, Andor a Torch, apostrof jsem vynechal a Kolaps byl na světě.

      O fantazácích se říká, že jsou divní. O matfyzácích se zas povídá, že ve skutečnosti přiletěli z nějaké cizí planety. Ty patříš v podstatě do obou skupin. Myslíš si o sobě, že jsi „divnej mimozemšťan“, nebo se řadíš spíš mezi „normální“ lidi?
      Normálnost je subjektivní vlastnost. Nedá se o ní rozhodnout, dokud nestanovíš nějakou normu, podle které ji hodnotíš. Ve chvíli, kdy ji stanovíš, máš hned výsledek. Ti, co normě vyhovují, jsou normální, ti, co ne, nejsou. Prosté a jednoduché.
      Já osobně se snažím žádné normy nestanovovat a brát každého, jaký je. Takže vlastně za normu volím jeho běžné chování, jak jsem ho doposud poznal. Podle téhle normy jsem tedy úplně normální. Málokdy se totiž chovám jinak, než se běžně chovám. :-D

      Jsi také docela známý tím, že se ve volném čase dost zajímáš o deskovky a účastníš se různých akcí, jako jsou třeba FFka. Jaká je Tvá nejoblíbenější hra a co Tě k hraní přivedlo?
      No, ano. FF a PGF se účastním již několik ročníků v kuse. Také aktivně navštěvuji dva herní kluby a možná brzy přibude třetí.
      Co se týče druhé části otázky, je toho spousta, co mohu říci. Snad se nebudeš zlobit, když začnu trochu oklikou. Tím, jak jsem se dostal na první FF. Byl to FF roku 2006 a dozvěděl jsem se o něm na již zmiňovaném serveru Torch, od uživatele s nickem Simi. To je rodilý Chotěbořák a dlouholetý člen organizačního teamu FF.
      K hraní DrD on-line jsem se dostal na sklonku roku 2003, kdy jsem byl pravidelným návštěvníkem počítačové laboratoře na Trójských kolejích. Po roce a půl už jsem měl všechny tamější hry ohrané, a tak mě napadlo zadat to webového vyhledavače „DrD on-line“. Torch byl jeden z výsledků hledání.
      Co se týče záliby v hraní obecně, tak to mám už od dětství. Jelikož jsem červencovej, tak jsem ve svých šesti letech byl s rodiči u psychologa kvůli zvážení odkladu nástupu do školy o rok. Závěr byl takový, že jsem sice velice hravé dítě, což mi možná zůstane až do dospělosti :-D, ale odklad rozhodně ne, protože jsem taktéž velice inteligentní a už teď se ve školce nudím a lezu do učení staršímu bratrovi.
      No a oblíbená hra? Vskutku nelehká otázka. Za 24 let hraní (ano, už ve čtyřech letech jsem se na jedné dovolené naučil od jakéhosi Němce hrát šachy) jsem poznal a vyzkoušel několik set her a na postu té oblíbené se jich vystřídalo hned pár desítek. Spíš bych se označil za takového experimentátora, co vyzkouší každou hru, vycucne z ní to nejlepší a přesune se k jiné.
      Vyzdvihnout bych mohl třeba svou nejstarší deskovou hru ‘Velká výhra’. Tu mám už od svých pěti let, přestože je 10+. První počítačová hra, kterou jsem hrál, je Fallout 1. Z moderních her byl první asi Bang. Kdybych měl oblíbenost měřit časem stráveným při hraní, tak by první pozici obsadila řada HoMM, ale to je hlavně díky své neuvěřitelné variabilitě.
      V poslední době ale nad počítačovými hrami dominují ty deskové/karetní. Za všechny bych jmenoval Vládci podzemí, Through the Ages a Munchkin.
      Sakra. Vybrat jednu prostě nejde. To je jako chtít po holce, aby vám řekla, které je její oblíbené tričko :-D.

      Většina těch, kteří byli u počátků DAčka, v současné době zakládá rodiny a usilovně pracuje na tvorbě nové generace. Jak je to u Tebe?
      No, u mě si na novu generaci budete muset ještě chvíli počkat. Navíc bych docela pochyboval o té většině. Z osmnácti uživatelů registrovaných před spuštěním registrace se co vím jedná o DonSimona, Sheinku a Raduleska. No, možná ještě Plysacka, ale stále je to dost málo na většinu.

      Teď z jiného soudku. V soutěži o post admina přes SingleQuesty ses dostal až do první pětice, což je opravdu výborný výsledek. Mnohé jsi poté překvapil svým odstoupením ze soutěže. Na některých fórech se začaly objevovat ohlasy, proč jsi to neudělal dřív, když jsi takto „zbytečně zabral flek“ někomu z těch, kdo o pozici administrátora opravdu stál. Prozradíš mi, proč jsi to udělal zrovna tak, jak jsi to udělal, a jak by sis představoval své budoucí působení ve světě DA?
      No tak předně je třeba si uvědomit, že v okamžiku přihlašování jsem nevěděl, kolik lidí se přihlásí, ani jakým způsobem se mezi nimi rozhodne.
      Upřímně, tak hojnou účast jsem rozhodně nečekal. Hlavní důvod mé účasti byl takový, aby soutěž nevyhrál někdo se schopnostmi horšími, než jsou mé vlastní. Jak průběh soutěže ukázal, takoví nebyli čtyři. Ale to se ukázalo až po vyhodnocení čtvrtého kola. Odstoupení po čtvrtém kole bylo tedy logickým důsledkem. Právě tehdy jsem totiž dosáhl toho, s čím jsem do soutěže šel. Tedy, teoreticky jsem mohl odstoupit už hned po zveřejnění prací čtvrtého kola, protože už v tu chvíli jsem věděl, že schopnější lidi než já mezi zúčastněnými jsou, ale nemohl jsem přece Angelusse s Jajulenou ochudit o výsledek jejich práce.

      Jak už jsi sám zmínil, v předposledním kole soutěže jsi představil příběh, který na DAčku rozpoutal vlnu zájmu, ne vždy v kladném slova smyslu. Byl to záměr?
      Chtěl jsi lidi šokovat a čekal jsi i záporné odezvy? Já sama se netajím tím, že se mi zpracování příběhu místy opravdu nelíbilo. Udělal bys to teď, když znáš reakce, třeba nějak jinak?

      No, za prvé bych podotkl, že nápad na tento příběh nebyl z mé hlavy, ale přišel s ním Angeluss. S tímhle a dvěma dalšími, které se ale mně a Jajuleně zamlouvaly méně. Pravda je, že na výsledné podobě (Murhulusovo šišlání, obřadní jeskyně místo tábora, závěr, kdy se hrdina promění na démona) už jsem se výrazně podílel i já. Jen motivy únosu a odpanění zajatkyně jsou původní a na jejich základě jsem všechno ostatní rozvinul. Ano, bylo jasné, že příběh staví na specifickém stylu humoru, který si najde své nadšené příznivce, ale i zaryté odpůrce. Jak už jsem napsal do komentáře na fóru, úspěchem pro mě je, že těch příznivců bylo přece jen o něco více. Ztotožňuji se s Angelussovým komentářem na pracovním fóru po zveřejnění výsledků, cituji: „Nakonec jsem radši za ten nejkontroverznější příběh, než kdybychom napsali něco standardního.“

      V současné době se začíná pracovat na výrobě SingleQuestů „ve velkém“, zapojuješ se také? Pokud ano, kdo je ve Tvém týmu? Přiblížíš nám, na co se můžeme těšit?
      Ano, zapojuji. Astralien pro mě vybrala roli testera v teamu s Gunerem a Ciri, takže zatím čekám, až přijdou s hrubou kostrou příběhu, abych mohl sám vyjet s připomínkami a předběžným rozčleněním do obrazů.

      Poslední dobou se hodně věcí na DAčku mění, pro příklad uvedu snahy o zprovoznění modulu SingleQuestů či novou Verbířskou vývěsku. Na to se váže i moje další otázka: podle čeho si ty jako PJ
      a cvičitel vybíráš potenciální hráče a cvičence?

      Hráče volím podle toho, jak se jejich postava hodí na danou roli a jak jsou schopní psát. V případě, že je neznám, je pak jediným měřítkem výše uvedeného historie a popis postavy, se kterou se mi hlásí.
      U cvičenců je to podobné. Hodně přihlížím k úrovni questu, který vedou či někdy vedli. Pokud takový není, pak k jejich vyjadřování, obsahové a jazykové úrovni Havrana, kterým se mi hlásí, respektive zdůvodňují, proč bych měl ze zájemců vyprat právě je.
      Nu, a ještě Tě zneužiji k jednomu oznámení. Hodlám požádat o založení nového výcviku, možná i dvou. Takže i v této věci mohou zájemci posílat své opeřence.
      Z tajných zdrojů, které si nepřály být jmenovány, se ke mně doneslo, že jsi kdysi na jednom z prvních DAčkovských srazů vyhrál červenou kostku. Jak je tedy možné, že ji nevidím?
      To je jednoduché. Mám ji doma na poličce. Je tři na tři centimetry velká, z červeného průsvitného plastu. Oka má dlabaná do půlkoule s průměrem tři milimetry a vybarvena bíle. V jednom vrcholu má provléknutý kroužek na pověšení.

      Když už jsme u těch kostiček, chtěl bys do budoucna zvýšit svůj status PJje, třeba tak, aby ti červená kostička nezahálela doma a točila se místo toho vedle cvičitelské čapky?
      Tady ani tak nejde o to, co bych chtěl, ale na co mám. Na červenou kostičku mi chybí dar improvizace a přebývá přílišné lpění na detailech a logice. Žlutou kostičku jsem měl a myslím, že zaslouženě. Ale přišel jsem o ni předloni v létě po období mého prvního studia na státnice v historicky prvním hlasování o snížení PJ statusu (a kostlivec je ze skříně venku :-D).
      Na závěr mám otázku, která jistě všechny zajímá. Pojedeš v létě na Megasraz? Máš rád srazy? Myslíš si, že je důležité, aby se internetoví hráči scházeli i naživo?
      Na sraz určitě přijet chci. Byl jsem přeci na všech (tedy kromě toho „nultého“, který se kvůli počasí nekonal a byl nahrazen dvěma menšími srázky u Shadowa a u Dona). I když mi do toho zas může přijít práce jako do Ostrovského srazu.
      Určitě se rád setkávám naživo. S tím souvisí i můj postupný přesun od počítačových her na deskové do herních klubů.

      Děkuji Ti za čas věnovaný rozhovoru, za vyčerpávající odpovědi a do budoucna Ti přeji hodně štěstí jak ve světě DarkAge, tak i v tom reálném. :)

      Článek vyšel v časopisu DAily Mirror v květnu 2011.


      DrD je registrovaný produkt firmy Altar. Copyright © 2005-2019 DarkAge Team
      Přepnout na mobilní verzi webu.
      Vytištěno ze serveru DarkAge (www.darkage.cz).