Duší celkem: 1023
Přítomných duší: 14
V krčmách: 7

      Knihovna

      Krásná literatura

      Noční běsi
      Jon

      27. března 2012

       
      PROLOG:
      Opilí lidé, opilá slova. Řeč, co jde těžko z úst, těžkopádná a stěží dobře srozumitelná. Jeden a Druhý, přátelé.
      „Zarecituj něco.“
      „Nechci, bylo by to vo spánku a hnusu a hrůze.“
      „Nevadí. Zarecituj.“
      „Máš rád takový věci? Strach a hnus?“
      „Moc rád.“
      „Tak jsi úchyl.“
      „Jo, no. Ty se totiž stýkáš se samejma úchylama.“
      „Běž do prdele.“
      „Tak zarecituj.“
      „Zalicituj.“
      „Cooo?“
      „Řekni cenu. Jak moc by sis toho cenil, kdybych zarecitoval?“
      „Nabízim teda svůj neskonalej obdiv.“
      „Neskonalej obdiv k cizímu strachu?“
      „Jo.“
      „Tak běž do prdele.“
      Nalili zase něco vodky, nebo čerešně, nebo co to zrovna pili. Už si nepamatuju. Hned to vypili. Ten Druhý ale nikdy nezarecitoval, co chtěl ten První slyšet. Až teď.
       
      Neexistující, přesto notoricky známá krajina.
      Její obyvatelé, tví přátelé i nepřátelé,
      ti dávají sbohem a mizí jejich obličeje.
      Jsi na posteli; místo snu – reálná atria.
       
      Z perspektivy dna rakve se díváš na svůj dávno zasypaný hrob.
      Prostě tma jako v prdeli.
      Jsi vězněm v polobdění, ve změti point tě zavřeli.
      Cítíš, že nezadržitelně padáš níž a níž,
      někam, odkud je jen stěží návratu, kde i přes krev a pot se divíš všemu,
      kde není žádné rozuzlení, jen chaos obrazů a divných vjemů.
      Zoufale si hledáš skrýš,
      jenže jsou tady, pořád blíž,
      a vyhnout se jim neumíš.
       
      Jsi vzhůru. Víš to, ale nehýbáš se. Nemůžeš, jsi paralyzován strachem.
      To noční přízraky a běsi jsou tu zas, na dýchánku se svou obětí a starým brachem.
      Máš otevřené oči, vnímáš je ostře a cítíš jejich chlad.
      Jsi zbrocený potem a jejich nenávist je jako hmota.
      Nakloní k tobě stinné ruce, chtějí tě osahat.
      Černočerné obrysy, tvé peklo za života.
       
      Chceš vykřiknout děsem, ale z hrdla ani slabý sten.
      Jak dlouho tu jsou, netušíš. Chceš z toho ven.
      Kdo jsou oni? Kdo jsi ty? Jsou tvým prokletím?
      Stíny? Možná příznaky duševní nemoci? – Něco mezi tím?
      Slyšíš jejich tiché hlasy.
      Živí se tvým strachem asi.
       
      Jsi bez moci. Je tma, ponuro a tklivo.
      Do stěn buší křídly černobílá straka.
      Je vystrašená a touží uletět...
      ...ale zlomila si křídla
      o žlutošedou, chladnou zeď.

      Stáhnout jako PDF
      Názory a komentáře ( 0 /5 )

      [ ZNÁMKY ] | [ ZPĚT ]

      NickZnámka
      Antolog1
      Bubackkk3
      Jakub.s1
      Kanyapi1
      Lutus1
      MorganaLeFay1
      Nejshy1
      Paul2
      Teranell1


      DrD je registrovaný produkt firmy Altar. Copyright © 2005-2019 DarkAge Team
      Přepnout na mobilní verzi webu.
      Vytištěno ze serveru DarkAge (www.darkage.cz).