Názory a komentáře
Jedna stránka o Komunikaci
| Vyhledávání: | |
 
|
<< 3 >> |
| 12:46:20 9. listopadu 2007 | ||
|
Uíí, nikdo neříká, že to dokáže všechno ;) Ale spoustu věcí, protože vědomí a podvědomí je docela mocná "věc" :)
Jo, jasně. Taky chodím do školy a jsou tam mně nesympatické osoby. Ale co? Vždyť se s nima bavit nemusím. Bavím se s těmi, se kterými se bavit chci :) A když se jedná o profesorku, nebo sestřičku v nemocnici? To už jsou holt autority, kterým těžko člověk může říct "Ty/Vy máš/te ale hnusný oblečení! A zapácháte po cigaretách!" - Jistě, třeba chce. Ale pochybuju o tom, že se najde člověk, který by něco takového řekl ;) Možná někdo, komu už na ničem nezáleží. Protože všem ostatním to přirozený respekt a rozum zakazuje :) Taky máme ve třídě pár rebelů - a že si dovolí hodně. Ale tohle? Tohle by si ani oni, kteří si kreslí do třídnice a o hodině hází vlaštovky po třídě s odpověďmi na test, nedovolili:)) |
|
| 06:37:55 9. listopadu 2007 | ||
|
Prvni dva odstavce necham bez komentare, opakovala bych se. Snad jen, ze sugesce a autosugesce nedokaze vsechno. Kdyby ano, je cela medicina uplne zbytecne odvetvi a lecilo by se vse vyhradne ruznymi formami "lzi" a "premlouvani", tedy hypnozou a podobne.
Ke tretimu - napriklad proto, ze nejen pratelstvim ziv jest clovek. Prestanu chodit do skoly a do prace proto, ze se tam vyskytuje mne nesympaticka osoba? Odmitnu jit do nemocnice, protoze co kdyby se me tam na neco zeptala nesympaticka sestricka? Ale tech duvodu je spousta a urcite si je dokazes najit sama vic nez dobre. |
|
| 12:12:02 8. listopadu 2007 | ||
|
|
No, tohle přísloví (opakovaná lež se stává pravdou) je spíš otázkou sugesce. Když neustále říkáš, že Tě bolí hlava a není to pravda, nezačně Tě za čas opravdu bolet? Stejně tak, když furt opakuješ, že jsi nemocná, pak opravdu budeš, i když jsi předtím lhala :) Jasně, že pokud někomu nalžeš, že jsi mistr světa v atletice, pravdou se to asi jen tak nestane ;)
Ano, ano, nechá to následky :) Ale jen pokud se to nezmírní... právě proto ten kompomis. A když se s daným člověkem potom budeš bavit dál, velice rychle odezní a nebude po nich ani památky. Nebo je snad někdo, kdo jen přijde, zeptá se "Co si o tom myslíš?" a odejde? Já myslim, že ne... když už řekneš, že se Ti to nelíbí, bude chtít vědět proč - vysvětlíš mu to a spokojenost. Když se Ti to bude líbit a ještě vypíchneš kvality, či malé chybky, které to hyzdí, bude ještě spokojenější :) Jo, máš pravdu v tom posledním. Ale proč se stýkat s někým, kdo Ti není sympatický? V tom nevidím žádný smysl... |
|
| 20:34:21 7. listopadu 2007 | ||
|
|
S první částí nesouhlasím, mám s tím zkrátka opakovaně jinou zkušenost, podle níž se opakovaná lež pravdou nestává.
Je to také tím, že ono, jak říkáš, "snažení se" si vždycky vybere svou daň jinde. Samozřejmě, s emocemi a jejich pouštěním ven je to jako se vším ostatním - je potřeba hledat snesitelný kompromis, aby člověk nakonec nevybouchl jako přetopený kotel a zároveň ještě byl přijatelný i pro své okolí. Člověk, který je schopen říci "Já jsem pesimista. Už nikdy nebudu jinej... ale to je jedno, život nějak proletim." není pesimista. To je negativistický flegmatik. Neříkám samozřejmě, že by člověk neměl být schopen kultivovaně podat a prřijmout kritiku. Jen musí v obou případech počítat s tím, že to na zúčastněných zanechá následky. někdy téměř neznatelné nebo jen dočasné, ale vždy zanechá. Druhá věc je, že že člověk má tendence (obvykle, existuje z toho spousta výjimek, z různých důvodů) na tom, kdo mu je sympatický, hledat (a hlavně nahlas vyslovovat) klady, na tom, kdo není, zápory. Podvědomě si děláme svět černobílejší, než je. Pokud to o sobě ví a nějak to koriguje, OK. Ale zavírat před tím oči a říkat tomu upřímnost už OK není. |
|
| 16:21:46 7. listopadu 2007 | ||
|
|
Yenn.. nemůžeme si vybrat, jací budeme? To je naprostá hloupost! :) Jistě, přímo vybrat ne, ale když budeme chtít, tak můžeme být jiní - změnit se. Slyšela jsi někdy, že opakovaná lež se stává pravdou? Pokud chceš, tak se i to Tvoje "předstírání" (nebo spíše snažení se) časem stane také pravdou - pak budeš taková, jaká být chceš, protože jsi pro to něco udělala. Osobně nesnáším takový ty řeči typu "Já jsem pesimista. Už nikdy nebudu jinej... ale to je jedno, život nějak proletim." Možná by ses divila, ale dost lidí mi už tohle sdělilo :) To jsou kecy, říkám! ;) Když se chce, všechno jde!
Jinak, jo, souhlasím s tím, že si málokdo nechá sáhnout na svůj názor. Na druhou stranu - když už se ptá na ten můj, tak mu ho popravdě řeknu. A proč? Protože já si svého názoru také vážím a nenechám si ho brát :) Když to člověk řekne slušně, tak co? Ale nesmí to být pořád. Nehledat na někom jenom ty chyby. Třeba: "To triko se mi moc nelíbí, neni to můj vkus... Ale tamto, jak jsi měl/a minule, to bylo super!" - Najít si k tomu i nějaký klad a zmírnit to :) A pokud na tom člověku nevidíš ŽÁDNÝ klad, tak asi ani nemá cenu se s takovým člověkem stýkat... Evidentně si zrovna moc nepadnete ;) je to jen příklad... |
|
| 09:52:06 7. listopadu 2007 | ||
|
|
Meladyanne: Potíž je v tom, že si téměř každý (mne nevyjímaje) až příliš váží vlastního vkusu, vlastního názoru, a v neposlední řadě navíc ještě prahne po obdivu okolí. Přiznat chybu není příjemné, a proto i slušně vyřčená negativní kritika nutí k něčemu nepříjemnému. A člověk je tvor, který nemá rád ani nucení, ani věci nepříjemné.
Toho, kdo je absolutně upřímný sám k sobě, který nenese ani stín ješitnosti, taková slova samozřejmě urazit či se jinak negativně dotknout nemohou. Bylo by krásné, kdybychom takoví byli. Ale jsme? Ne, myslím, že ne. A není to věc volby, rozhodnutí. Demůžeme si vybrat, jací budeme. Jen to někdy to dokážeme celkem zdařile předstírat. |
|
| 16:00:21 6. listopadu 2007 | ||
|
|
Tak jsem sem nakoukla a zjistila, že tu kdysi dávno přibyla tahle úvaha :))
Prodrala jsem se těmi komentáři a po jejich přečtení mi tak-nějak přijde, že dost z vás si myslí, že absolutní upřímnost = neslušnost, vulgarita. Ale ne, můžete být absolutně upřímní i bez toho, abyste řikali "to je sračka, hovno děláš, seš fakt kretén!". Takovýhle vyjadřování já považuju spíš za hrubost... Ne upřímnost. Nebo ne? Nebo se nedá slušně říct: "Já si myslím, že tohle má dost chyb - povídej, nebylo by to takhle lepší?" "No já nevím, mně se to triko moc nelíbí. Mám holt trochu jiný vkus." Tím snad nikoho neurazíte a co je na tom neupřímnosti? Svůj názor jste vyjádřili... a to je oč tu běží :) Nebo se mýlim? |
|
| 22:43:26 6. října 2007 | ||
|
Amduire (či kdokoli jiný), o čem se tu vlastně diskutuje? O komunikaci obecně? Nebo o tom, co by měla být ta "správná" komunikace? Nějak nevím, jakou přesnou otázku má ta úvaha navozovat. Nebo měla jen rozpoutat mezi námi diskuzi a chtivost komunikace? :-) | |
| 20:52:44 6. září 2007 | ||
|
Peri: Jak myslíš, mně by zajímal Tvůj názor.
A protože jsem, jak jsem řekl, zrovna hnusně přímý a bezohledný, musím říct, že Tě mám rád, vážím si Tě, v mnoha směrech Tě obdivuju a děsně mně na Tobě štve to, jak si dokážeš ubližovat. |
|
| 19:31:16 6. září 2007 | ||
|
Petr.. opakoval bych po ostatních a navíc Tvoji debatu s Yenn prostě a jednoduše nechápu. Zřejmě nejsem tak na výši - ono není, co bych psal ;) | |
DrD je registrovaný produkt firmy Altar. Copyright © 2005-2024 DarkAge Team
Přepnout na mobilní verzi webu.