Vyhledávání: | |
<< 2 >> |
 
Perilan
|
19:45:40 4. ledna 2007 | |
---|---|---|
Ferro.. k tomuhle člověk - autor - dojde časem sám a nenásilně, domnívám se. Časem rozpoznáš, k čemu tíhneš; k metaforicky básnickému stylu, zvukomalebným popisům, jaké jsou třeba vlastní Kany, k realistické strohosti, k níž směřuju já, nebo k čemukoli jinému ;o)
Zatím každopádně vychytávej to, co se vychytat dá 'násilím'. |
||
(uživatel smazán)
Heldret
|
18:06:42 4. ledna 2007 | |
---|---|---|
Je to velmi dobré dávám za jedna.Chtělo by to trochu "tajemna" (vím že už jsi říkal co jsi měl v plánu ale stejně....).Jinak je to velmi dobré a opravdu mě chytlo-nemohl jsem se od toho odtrhnout....
|
||
 
Perilan
|
11:04:39 4. ledna 2007 | |
---|---|---|
Jak už jsem Ferrovi slíbil, připravím si na něj jednu ze svých brutálních kritik... (pro konkretizaci dodávám, že jsem ostatní kritiky, vyjma argumentů autora, nečetl, abych se nenechal ovlivnit)
V prvé řadě ke stylistické stránce. Ač je Ferro oproti mně málem už dědek, zlepšuje se - jak by ne, když Hrdinův pád byl de facto jeho prvotinou. Sloh a stylizace textu je vybroušenější než dřív; jediné, co mi snad trošku vadí, je přílišná úsečnost. To se promítá především na tom, že psychologie Vitani je vyvedena velice slušně a čtenář se s ní rychle identifikuje a cítí s ní, nicméně tím trpí ostatní postavy. Kupříkladu větší rozvinutí poutníka bych opravdu uvítal. Pak jsem si všiml, že ses párkrát opakoval - především u slov o základu "běh" - aneb jakmile někam začala zdrhat, prostě běžela... Čistě teoreticky se to přirozeně dá vytknout (osobně bych použil alespoň jednou slůvka 'prchat', eventuelně sousloví 'dala se na útěk' nebo jejich ekvivalentů), tady to ale nelze. Jednou z cenných vlastností autora - a v tomto případě tedy Tebe - je, že nepoužívá-li tak širších jazykových prostředků, ať už úmyslně či ne, běžný čtenář to nepostřehne, zkušenější ano a nevadí mu to. Prostě a jednoduše to není textu na závadu. Možná to někteří nechápou, ale já tohle dovedu ocenit :o) Tolik tedy ke slohu... A pak příběh. Jak už jsem naznačil, líbilo by se mi větší rozvinutí pár postav, třeba i 'krále' - nevím, jak jinak ho označit. A právě to má co dělat se stylizací textu, která tomu právě zabránila. V ději opravdu cítím úmysl vybarvit Vitani tak, že je jako člověk něco v hloubi duše cítící a víceméně 'vědoucí' (omluva za ten otřesný výraz), ovšem dalo se to rozvinout i lépe. Já kupříkladu, coby čtenář, jsem byl zvědavý až do konce a spokojen. Příběhu nelze příliš moc vytknout, vyjma věcí, na něž už jsem upozornil - tedy mírné ignorace zbylých, víceméně epizodních postav, které jsou tam svým způsobem jen pro to, aby byly, a ne zcela podařený záměr vyložení Vitanina... vnitřního rozporu a boje? Ano, tak nějak bych to nazval... Takže, teď bych to nějak shrnul... Příběh se mi líbil, autorovi nic nevytýkám, i když zlepšovat by se dal (a co je taky dokonalé, že...). Slohově to také bylo víc než dobré, lepší, než u většiny lidí tady - i když Ti nebudu mazat med kolem pusy, vzpomenu si přinejlepším na dva, tři v tomto ohledu lepší autory, než jsi doposud Ty; sebe mezi ně počítat fakt nehodlám. Nakonec si myslím, že ses dostal na velmi slušnou úroveň slohu, s nímž je bohužel jedna potíž: je pro mě nesnadno rozpoznatelný, víceméně... nevýrazný. Myslím si, že je čas, abys hledal víc svou tvář. Nejde jen o to hezky psát, protože to Ti jde opravdu dobře, ale i o to, abys psal osobitě - čtenáře to hodně ovlivňuje. Někdy to přidává sympatie, někdy antipatie - už proto, že by to bylo vyhraněnější než určitá univerzalita slohu téhle povídky, a proto, že člověk se nikdy nezavděčí všem. A k známce? Přemýšlel jsem o tom pěknou chvíli - ale nakonec známkovat nebudu. Nebyla by to čistá jednička, nicméně by to také byla nezasloužená dvojka. Tolik mé názory k veskrze hodně povedené povídce :o) |
||
15:14:30 1. ledna 2007 | ||
Svatební košili? Tak tu opravdu neznám | ||
07:28:29 1. ledna 2007 | ||
Trosku mi to pripominalo svatebni kosili. A taky se mi libila klasicka Ferrovska tematika :D Za jedna | ||
22:57:29 26. listopadu 2006 | ||
DonSimon: No, ona se nediví Ono je jí to skoro jasný, jen si to nechce připustit, snaží se na to nemyslet a pak se děsí sebe sama (Jenže tak to asi nevyznělo... Škoda) | ||