|
Perilan & others: Mno, to je otázkou výkladu toho, co znamená náboženství a co ateismus... Už jsem slyšel těch výkladů několik. Například že Ateista je člověk nevěřící v nic (podle mě dost ideální pojem), nebo že se jedná o člověka nevěřícího pouze v 'polidštění' boha. (Tj věří třeba ve skákající dvoutunový rajče, vesmírnou sílu, nebo cosi za hranicí fyzikálních zákonů...) Osobně nevím, jestli existuje nějaká přesná definice těchto slov, ale možná by se ji sem hodilo napsat, nebo alespoň v příspěvku vysvětlit. Jinak se pouze schováváme za slovy, bez významu. Nebo lépe za slovy majícími jiný význam pro jiné lidi.
Prostě a jednoduše- Mám ten dojem, že to tu hodně často vypadá stylem 'já o koze, vy o voze'
---
A jinak k tématu- Podle mě je 'sobectví' jako takové pouze dalším slovem spojujícím nespojitelné... Ano, někdo může tvrdit, že novorozeně je sobecké, protože vyžaduje stálou pozornost, nebo že člověk v ohrožení často zapomíná na okolí a snaží se chránit sebe sama.
Jenže to má sotva co do činění s druhým významem sobectví, které bych asi definoval jako 'úmyslné poškození/přehlížení druhé osoby ať už kvůli vlastnímu obohacení (A to jak materiálnímu, tak duševnímu), nebo prostě jen z pohodlnosti.
V prvním případě se totiž jedná o cosi vrozeného. Pud sebezáchovy je jedním z nejzákladnějších pudů jakékoliv živé bytosti a bez něj by byla odsouzena k okamžité záhubě. To bych prostě sobectvím nenazýval. Jedná se pouze o vítězství zvířecí stránky člověka nad rozumovou, tudíž z větší, či menší části chování nezávislé na svobodné vůli.
Ve druhém případě bych pak skutečně nejspíš hovořil o sobectví v pravém slova smyslu. (Tuhle část snad všichni chápou)
Dále tu padlo cosi o tom, že neexistoval člověk, který by pro někoho obětoval život, aby mohl druhý žít a nečekal od toho nic. Já naopak zastávám názor, že podobných lidí a činů je historie plná. A opět se na scénu dostanou pudy- Matka bránící své dítě před divokou šelmou? Voják, který si lehne na granát, aby zachránil své spolubojovníky?
Tito lidé těžko mohou přemýšlet o dopadu svých činů a svém vlastním prospěchu. Jednají pudově, na náhlý impulz, bez času se rozmyslet. A nikdo nemůže říct, že by život nepoložil do chvíle, než podobnou situaci sám nezažije. Horší je pak fakt, že ten, co život položí, už nám o tom zřejmě nic nepoví...
A tady se dostávám ke třetí věci, která mi leží na srdci a to je samotný význam slova sobec. Čeština má oproti jiným jazyjům tu nevýhodu, že se ve své moderní podobě vyvinula poměrně nedávno a to z velké části umělým zásahem. Například v angličtině si spousta slov zachovává svůj původní kořen. V případě slova sobecký je to anglický ekvivalent 'selfish'. Kořen tohoto slova je pak 'self' - samo, vlastní, sám, sebe. V češtině toto chybí, proto podle mého názoru dochází k častému špatnému výkladu významu slova.
V činech lidí obětující svůj život ať už pro jakkoliv pochybný ideál, nebo pro své blízké, se prostě podle mě nic jako 'samo, sebe...' nevyskytuje. Život je nejcennější hodnotou, kterou člověk má, protože jakmile ji jednou ztratí, už mu ji nikdo nikdy nevrátí. A obětovat pro ostatní to nejcennější, je podle mě prostě situace, kdy se nad své vlastní já postaví 'dobro' ostatních. Pak se podle mě zcela ztrácí význam slova sobecký.
--
Takže abych to shrnul- Prostě se tu bavíme pouze o významu jednoho slova. Člověk není od přirozenosti sobec. Člověk je pouze velké zvíře obdařené nadstavbami instinktů a to rozumem a určitou 'svobodnou vůlí'. Ať už se člověk na problém podívá jakkoliv, vždy vidí jen jediný úhel pohledu a nikdo není schopen říct, co se jiné osobě honí hlavou.
Prostě člověk je člověk a jeho chování je natolik složité, že jej není možné popsat jediným přesně definovaným slovem 'sobec'.
|