|
Několik lidí to už popsalo docela pěkně. Asi se shodneme, co slovo sobecký znamená a opravdu mi připadá zajímavá diskuse o tom kdo je sobecký (Holy to napsal moc hezky).
Takže dle mne NENÍ ve své PODSTATĚ sobecký vůbec nikdo.
Ve skutečnosti chce být každý šťastný a chce aby byli šťastni i všichni ostatní. Cestou k tomu ale naráží na spoustu problémů a nepochopení a zamotává se do svého přání tak, že se začíná stávat sobeckým (logicky - on přeci o sobě ví, že on to myslí dobře). U mnohých pak sobeckost je všechno, co zbude, ale stejně je někde hluboko uvnitř každé bytosti přání štěstí úplně všem. A to je podle mne i důvod, proč se člověk narodí. Aby to mohl rozmotat a realizovat to původní přání, nikoli sobeckost.
Zajímavá je paralela s křesťanstvím. Proč bych nemohl to, čemu se dnes říká bible také vysvětlovat po svém, když ti, co ji bez vědomí autorů svévolně měnili, mohou? Takže. Pokud prožívám vše čisté a všem přeji dobro, jsem v ráji. Pokud se chovám pouze sobecky, žiji v opravdovém pekle. Pokud se snažím dělat věci správně, prožívám očistec.
Pokud se vzdám naděje pro ostatní, vzdávám se boha a jsem rovněž zatracen. „Na věky“, až dokud to nezačnu vidět jinak. Každý je svůj jediný soudce a každý žije v takovém světě, jaký ho vidí.
|