Názory a komentáře
Coura
| Vyhledávání: | |
 
|
<< 4 |
| 22:01:17 28. července 2008 | ||
|
Zajímavá povídka, zajímavé zhodnocení...to tedy...;) Peri to fajně propral, ale coby ne...on na to má právo...:o) Já nad tím zase tak moc nepřemýšlím, takže bych se v tom nehňácal, ale když už to tady majstr zmínil, tak skutečně ta scéna u jezírka neodpovídá...opravdu to bylo uspěchané, bylo to i od počátku víceméně jasné, ale...k tomu bych řekl, že to vůbec nemusí být na škodu. Jsou příběhy, které končí podle očekávaného scénáře, ale to jim přece na působivosti neubírá, že ne, peri?...:o) Dal jsem jedničku za hezkou myšlenku...hodnotit přísněji budu třeba příště... | |
| 18:24:09 22. července 2008 | ||
|
Po stylistické stránce tady máš co vylepšovat, oproti Krokům v mlze mi tohle připadalo poměrně začátečnické a dost nevypsané. Častokrát se opakuješ v osloveních hlavních hrdinů a na pár místech se Ti povedlo opakovat ty samé výrazy nebo používat ty trochu nešťastné. To je ale podružný problém, kdybys to chtěl upřesnit, můžeš se mi případně ozvat na ICQ.
Tahle povídka je hlavně hodně uspěchaná. Matoušovo provinění je jasné už od prvních řádků, kdy je v rozhovoru podivně nejistý, a pointa začíná být zřejmá někde od začátku druhé stránky (A4, Word). Stejně jasné je, jak Kateřina vlastně dopadne. Starší mnich se Matoušovi samozřejmě mohl přiznat, že sám kdysi zhřešil, ale je tam jedno velké ALE - autorita, která o sobě ví, že je autoritou, by mu u řeky nejspíš nepředvedla takovou chvilku bezbřehé upřímnosti a nevyklopila by mu všechno, co se stalo. Jakub by možná svého bratra podpořil tím, že sám dřív zhřešil a že se dokázal z marastu hříchu zvednout, aby mu tak dodal potřebný příklad, ale byl by vážně hloupý, kdyby mu ještě vyprávěl podrobnosti. Upřesnění, že šlechtičně dopomohl k sebevraždě, už bylo jenom posledním hřebíčkem do rakve jeho vlastní autority a respektu, který k němu Matouš dřív cítil. Takhle by chytrý člověk, a jako takový Jakub vystupuje, přece nejednal. Právě v tom máš tu uspěchanost, všechno se seběhlo moc rychle. Vývoj vztahu mezi courou a mnichem je dost široké téma na to, aby se dalo rozvést, a starší mnich by se Matoušovi mohl přiznat ve chvílí stresu, vzájemného soupeření dvou svědomí a inteligencí, v čemkoli, kdy by byl slabý... a to při situaci u řeky nebyl, resp. k tomu neměl zřejmý důvod. Celá ta pasáž měla silnou příchuť samoúčelnosti, protože bez ní by mladému mnichovi chyběl ten rozhodující impuls, který by ho dohnal k odchodu z kláštera, a tedy i k následujícímu nálezu mrtvé Kateřiny. Známku dávat nebudu, nebylo by to fér. Téhle povídce její krátkost a uspěchanost strašně ublížila, a stylistická nevyspělost je přitom její nejmenší chybou. Příště se neboj rozepisovat, tohle je téma, které by se klidně vešlo na několik dílů v tak přijatelné délce, aby si je lidi tady přečetli. |
|
DrD je registrovaný produkt firmy Altar. Copyright © 2005-2024 DarkAge Team
Přepnout na mobilní verzi webu.