Názory a komentáře
POTAASKA

	Vyhledávání:
	Vyhledávaný text

<< 2 >>


	Yenn	07:30:35 21. ledna 2009
	Cele serialy. Ale ne vzdycky hned nasledujici den.


	Lutus	23:42:42 20. ledna 2009
	To jsi šikovná. Já se budím i při menších podnětech než je smrt. Ale řekněte, kdyby ze zrcadla vylezla malá holčička a tak upřímně nensávistným tónem (jaký umí jen děti) zařvala vzteky bez zebe "To já jsem Nikolka!!", nevzbudili by jste se radši? Naštěstí ji (i všechny ostatní Nikolky a klauny, krom toho bílýho, kterej z nich byl největší hajzl) druhý den odkráglovala její ještě zlejší teta a já měl pokoj:) Čímž se dostávám k otázce.. zdá se vám někdy sen na pokračování? Jeden den se vám zdá sen a druhej pokračování?


	Yenn	21:56:25 19. ledna 2009
	Vetsinou to tak je. Vzdycky ne, nekolikrat se mi ve snu umrit podarilo. Nejlepsi byl jeden, ktery po "smrti" pokracoval tak, ze sedim v kine a dal se na svou mrtvolku a pokracovani pribehu divam na platne


	Lutus	19:28:04 16. ledna 2009
	já slyšel že vždycky když už bys měl umřít, tak se radši probudíš...


	Nonsence	14:05:21 16. ledna 2009
	myslim, že není... i když sám jsem ještě neumřel, ale třeba spousta lidí kolem mě, někteří dost ošklivě... no jestli myslíš, jestli může ve snu umřít spáč.. to nevim:-)


	Lutus	18:28:13 7. prosince 2008
	Myslíte že je pravda, že ve snu nemůže člověk umřít?


	MorganaLeFay	13:00:44 30. července 2008
	ačkoli se na DA poslední dobou moc nevyskytuji, četla jsem obé. A Líbilo se mi to. :) Moc.


	Nonsence	11:58:28 7. června 2008
	W.O.W Tohle se povedlo, povedlo, povedlo! já nevím, co dodat..


	Amduir	00:37:07 3. června 2008
	Cesta do fantazie „Vítáme Vás na Cestě do fantazie,“ zaševelí neskutečně příjemný hlas, podbarvující již tak obrovsky uklidňující hudbu. „Pohodlně se usaďte, zavřete oči a zatímco si budete prohlížet sami sebe zvenčí, vyčkejte na svého průvodce, který se k vám připojí již za malý okamžik.“ Z hudby se konečně daří určit potichu nastupující tón tibetské mísy, který vzápětí natolik rozvibruje prostor, že má člověk chuť ho celý vdechnout a splynout s ním. Při zaznění činelků promluví druhý hlas: „Hovoří k Vám Váš virtuální průvodce Cestou do fantazie. Dráha je nyní volná, povolení ke startu uděleno. Během Cesty nehrozí žádné nebezpečí, v případě potřeby máte pod sedadlem vlastního plyšového medvídka.“ Hudba trochu utichá. „Připravte se, prosím, na zahájení odpočtu. Přesuňte se za temeno vlastní hlavy a pozorně si ho prohlédněte. ... Otevřete dvířka a začněte sestupovat.“ Při otevření dvířek většina nástrojů utichne a kolem zavane chladný vánek. „Deset,“ vstupujete na první schod schodiště vedoucího do Vaší mysli. „Devět,“ sestupujete na další schod. „Osm,“ dveře můžete nechat otevřené, „Sedm,“ nebo se dle Vašeho přání mohou i samy zavřít. „Šest,“ jste zhruba v polovině sestupu. „Pět,“ vnímáte jen ticho a okolní vzduch. „Čtyři,“ a dále sestupujete. „Tři,“ „Dvě,“ „Jedna“ Ještě chvilku po dokončení odpočtu je ticho. „Nyní jste v prostorách vlastní mysli. Můžete se okamžik rozhlédnout po okolních prostorách, než budeme pokračovat v naší cestě.“ Hlas dozní a dál je slyšet jen ticho, laskající prostory hlavní jeskyně. „Budeme pokračovat. Vydejte se, prosím, přímo vpřed, k podstatě Vaší mysli,“ vybídne průvodce a po vykročení se opět rozezní tichá hudba. „Přicházíte k podstatě Vaší mysli,“ děláme krátkou zastávku. „Můžete ji vidět jako nějakou Vám známou entitu, například jako nějakého tvora. Až si budete přát, budeme moci pokračovat,“ oznámí průvodce a opět se odmlčí. „Jděte chodbou, která se otevírá přímo před Vámi,“ poradí laskavý hlas v okamžení, kdy se člověk opět otočí a zrak padne na chodbu, s nesčíslným množství dveří po stranách. „Všechny tyto dveře vedou k Vašim vzpomínkám a přáním. K Vašim možnostem i činům. V tuto chvíli jimi nebudeme procházet, přesuňte se až na konec chodby ke dveřím s nápisem 'Cesta do fantazie'.“ Hudba tajemně doprovází cestu až ke zmíněným dveřím a hlas nechává chvilku pro jejich prohlédnutí. „Nyní si představte, jak lze tyto dveře otevřít. Představte si, jak je otvíráte a otevřte je.“ Při jejich otevření zazní z poza nich zcela jiná hudba a najednou se kolem dokola rozprostírá krásná louka s krátkou jemnou trávou a spoustou květů. „Zcela dle svého přání,“ zazní mnohem spíš myšlenka, než hlas, „je možné se zde pohybovat chůzí nebo jakkoli jinak.“ Po pár krocích v hebké trávě je člověk tak šťastný, že má chuť se rozeběhnout nebo možná rozletět dál. „Vítejte ve Fantazii!“ Domyslí si člověk nezbytné uvítání a zavýskne při myšlence, že vše je tak, jak si to přeje. Louka se na jednu stranu zvedá do kopce, po krajích rostou krásné a silné stromy. Na zemi se objevuje pěšinka, vedoucí svahem vlevo vzhůru. Jakoby vycházeli od lesa vstříc, příchozího vítá trojice listnatých stromů, rostoucích u stezky a vrhajících příjemný stín na lavičku pod nimi. Příchozího zde stezka dovedla poměrně vysoko a při pohledu z lavičky se rozprostírá překrásný výhled. Až k obzoru se táhnou, snad tropické, lesy, hustou zelení pokrývají kopce i údolí. Nad vším se válí mlžný opar a vpředu vpravo vrhá rudou záři slunce, klonící se k obzoru. Příchozího naplňuje vědomí, že stojí na velice důležitém místě. Na místě pro někoho velice důležitém. Může zde setrvat nebo se, dle libosti, vydat do kterýchkoli jiných končin Fantazie. Pro návrat stačí vystoupit nebo, v případě potřeby, obejmout svého plyšového medvěda. „Rozhodli jste se vydat na zpáteční cestu,“ promluví opět známý hlas. „Před Vámi se objevují v prostoru dveře, až si budete přát, vstupte.“ A dveře se opravdu objevují. Poutník se ještě rozhlédne kolem, zakroutí hlavou nad nezvyklým zážitkem a vezme za kliku. Neodkladně prolétne chodbou zpět ke schodišti vedoucímu vzhůru. „Zahajujeme výstup, cesta je volná.“ Cestující vykročí do schodů, a projde postupně až nahoru za zvuku odpočtu. „Jedna,“ „Dvě,“ poutník volí věk 32,5 a před očima se mu rychle promítne „Tři,“ dosavadní život „Čtyři,“ pokud si přejete, nastavte bezpečnostní časovou pojistku „Pět,“ „Šest,“ poutník nastavuje čas do exploze Slunce na něco málo kolem „Sedm,“ čtyř miliard let, což je možná nesmyslně dlouho. „Osm,“ „Devět,“ „Deset“ počasí v cílové destinaci ... hlas průvodce utichá U východu stojí žlutá dopravní značka ve tvaru čtverce s nápisem vyvedeným velkými písmeny: “NÁRAZOVÝ VÍTR“ a pod tím o něco menším písmem: „SE MŮŽE VYSKYTOVAT“. Vysoko nad ní visí žlutý měsíc...


	Nonsence	21:39:16 31. května 2008
	Dobrý den, Jmenuji se Adam Kencki, jsem studentem Vysoké školy polytechnické v Jihlavě, obor Ekonomie a Management pro cestovní ruch, zaměření na průvodce v cestovním ruchu, momentálně na své zahraniční stáži v Polsku. Rád bych prostřednictvím tohoto fóra reagoval na příspěvek Amduira - Petra Ch, programátora z malé, ale nádherné vísky kousek za Prahou. "Petře, ačkoli nenávidím ranní vstávání, závidím Ti (v dobrém slova smyslu) ranní sprintíky se psem i to, že s ním můžeš být každý den, stejně jako se všemi milovanými a milujícími:-) . . . a jestli si vybavuješ, jak jsme v létě mluvili o potaasce.. sny si asi těžko můžeš naprogramovat tak, aby se ti zdálo to, co chceš, ačkoli jisté "tuningové" úpravy jsou možné, viz. postupné učení se létání.. co chci říct. To jak je dokážeš zpětně vyprávět nebo sepsat a podat se mi moc libí:-)) máš li v záloze ještě cosi, co nepodléhá cenzuře ani utajení, sem s tím!" :-)

[1] [2] [3] [4]

DrD je registrovaný produkt firmy Altar. Copyright © 2005-2024 DarkAge Team
Přepnout na mobilní verzi webu.

Vytištěno ze serveru DarkAge (www.darkage.cz).