=--Husí brk--=
Knihovna zve čtenáře do svých pohostinných komnat.
Autoři, díla posílejte přes šuplíky, v případě problému pak zašlete svého havrana Kanyapi
Správcem tohoto fóra je: Kronikar
| Vyhledávání: | |
|
<< 3 >> |
01:45:49 26. listopadu 2015
|
||
|
"První sníh!" Kroky, které jsou slyšet zpoza regálů, jsou tak zmatené, jak jsou rychlé. "Zavřít všechna okna!" káže hlas vládce knihovny energicky. "Přichází zima! Proč mi to nikdo neřekl dřív? Honem! Ať nenavlhnou! Zachraň se, kdo můžeš! Jestli se mi rozpije inkoust, budou padat hlavy!" honí zoufalý Kronikář knihovníky, kteří se pod jeho taktovkou patřičně činí.
"Omlouvám se, já vím, opět pozdě," vynoří se následně z jedné uličky s náručí plnou tlustých knih, stále ještě krajně rozčilen, "ale tohle jsem opravdu nečekal. Taková kalamita! Tak brzy! Proč já nikdy o ničem nevím," brblá si nespokojeně a suší z rukávem hřbet jednoho z postižených svazků. Jakmile ovšem knihy ostřížím zrakem zkontroluje a usoudí, že se jsou v pořádku, jeho tvář se opět rozjasní. "Zeď! Měli bychom tady postavit něco pevnějšího, co by udrželo venku nejenom zimu, ale i nájezdy nemrtvých a nějakého toho draka nebo tři." "Ale kvůli tomu tu přece nejste - vím, vím; Věk vážky opět pokračuje, a Tolpen vzkazuje, že další kapitolu vám napíše Za pizzu." Kronikář se zamyslí. "Možná bychom sem měli dát cedulku "Krmení autorů zakázáno". Věřili byste tomu, že někteří předávají svá díla se skvrnami od kávy a majonézy? Jeden dokonce založil svou povídku kolečkem od salámu, hrůza," otřese se ukřivděně, až málem zmizí v oblaku prachu, jenž se zdvihne z jeho hábitu s vyšitým vlkem. "Věřte mi, Já, ..." kýchne vzápětí do ponožky, již hbitě vyloví z kapsy, "...bych o tom měl něco vědět." dokončí. "No, Molly vám o tom určitě poví něco víc v sekci Poezie," pronese. Pak se poškrabe za uchem, vytáhne odtamtud pětník a zatváří se zamyšleně. "Něco mi říká, že bych měl zkontrolovat oddělení ilusionismu... Nebo ty lvi v účtárně. Ten jejich nejstarší se mi vůbec nezdá." Vrátí minci na místo. "Kde že jsem to - ach, ano. Ta poezie," povzdechne si skoro zasněně. "Krása Tvá..." zarecituje se zamilovaným pohledem upřeným na jeden z objemných svazků, které si přinesl. "Ta je od Azeret, kdybyste nevěděli," pokývá trochu roztěkaně hlavou. "V Kavárně pak pro vás máme Hvězdnou noc od... no vida, od Elania," usměje se nad jménem dalšího pravidelného přispěvatele. "No, jak to tak vypadá, jeho hvězda nezanikne ještě hodně dlouho," usoudí spokojeně. "Vůbec, uvažovali jste někdy o tom, kolik má básnická hvězda cípů? Mně přijde správné, aby jich bylo sedm. Je to takové... božské." Pak se nenápadně rozhlédne, diskrétně se nakloní kupředu a zašeptá: "Mimochodem, taky tam pláče nějaká Zoufalá dívka, prý od Myiori, takže kdybyste byl někdo tak laskav a tu dámu utěšil... myslím, že pomoci by mohla třeba Čokoláda, jsem si téměř jistý, že jednu si schovala do Humoru KiwiNka. Určitě se nebude zlobit, když ji užijete k tak šlechetným účelům," zamrká a nervózně se usměje. "Ale pospěšte si, než nám vytopí Kavárnu. Nebo než ten skřet zabaví všechny knížky," zamumlá si pro sebe a majetnicky si přitiskne knihy k hrudi, než se zas pomalu odšourá do přítmí regálů. |
|
|
15:11:11 28. září 2015
|
||
|
|
„Vím, vím, vím, měl jsem dát vědět dřív,“ mává starý muž rozčileně rukou. „Ale měl jsem plné ruce práce s psaním těch dopisů a pak, chaos v druhém podzemním podlaží se zase rozšířil až do oddělení mineralogické literatury a poslal všechny publikace o jantaru do jiné dimenze.
„Musel jsem povolat posily,“ rovná pohoršeně hřbety knih, jak při vyprávění prochází mezi regály. „Objevil se chlapík v černém kabátě, nějaký Corwin, a v tom zmatku úplně zničil Vzor na koberci ve vstupní hale.“ Kronikář se zastaví a vytáhne kapesní hodinky. Zaklepe na ně, přičichne k nim a zamračí se. „Vypadá to, že už bude brzo zima. Hodinový skřet se uložil ke spánku. Nejlepší čas na psaní příběhů a jejich čtení. Kavárna objedná zásoby máslového ležáku. A já se postarám, abyste se nenudili. Dnes tu mám pro vás z pera Nargelase povídku Smyčka. Ti z vás, kteří rádi filosofujete, můžete zkusit podiskutovat s Molly pod (nebo nad?) úvahou Náš svět. A pak je tu poezie. Evangeline s Vyčítankou, na střeše Havraní slet pod vedením Elánia a Na rozloučenou vám tentokrát zamává Miyori. A já, já půjdu zase uklízet." Zlatý Čarovný princ. |
|
|
22:57:30 23. srpna 2015
|
||
|
|
Ticho.
Ticho a horko. Zrnka hvězdného prachu se pomalu pečou v žáru letních dní... a nocí. Stránky knih, kožené desky, hliněné destičky, svitky, to vše vydechuje vůni a slova. Jako by se vznášela hustým prosluněným vzduchem mezi regály. A ještě něco se nese Knihovnou. Hlasité, spokojené chrápání. Pak se ozve disharmonický zvuk. Dvířka. Ústí podzemních cest, jakých je v Knihovně nesčíslně. Malý špidlatý čumák se vysune za roh, následují velké, pohyblivé uši a dlouhý ocásek. Drápky škrablají po kabátě spícího muže, když krysa leze po jeho rukávu výš, až k uchu. Chrápání ustane. "Ano?" ozve se po chvíli nám dobře známý hlas. Starý muž se posadí a rozhlédne. "Proč mne budíš? Zdál se mi sen. Mluvil jsem s nějakým mužem, měl oči jako hvězdy." Krysa se neklidně zavrtí. "Nové příběhy do Knihovny?" Kronikář se ztěžka zvedne ze země a setřese prach z kabátu. "Dobrá, dobrá. To je výborné. Tak se na to podíváme." O nějakou chvíli později už byste jej mohli vidět, jak rozkládá na čistě otřeném stole v kavárně jednotlivé svitky. "Myslel jsem, že všichni odjeli, a vida, oni píší víc než jindy. Moji korektoři povětšinou mají své letní plány a nám se tu hromadí čtivo. "Tak toto," zvedne jeden ze svitků a přišpendlí ho na zeď Kavárny, "by se nám hodilo sem. Andělům píše Myiori. Snad se tu zastaví. Teď Poezie. Máme tu Stín Leningradu od Elania, ten se nám v těch vedrech bude hodit. A trocha toho sněhu by taky šikla. Jen aby se to obešlo bez těch dalších doprovodných akcí. Mlynář od Kibe, to je zase taková příjemná miniaturka. I když to obilí už je sklizeno, počítám. Nevadí. Reins vás vezme do Nočního klubu, nebo vám o něm případně jen povypráví. Vstup na vlastní nebezpečí. Nu a nakonec tu Myiori ještě přihodila cosi hořlavého. To není právě rozumné, naštěstí to už Dohořívá... Nebo bohužel? Próza je dnes samé překvapení. Překvapení v lesích našel Difoe, Lordamen zase Nepříjemné překvapení, zdá se, že to bude součástí nějakého většího cyklu o Vrazích. Nu, tam mě to překvapení ani tak moc nepřekvapuje. A nakonec je tu ještě příběh Pod tisíci hvězdami. Autor si říká Scarecrow. Ten má překvapování rovnou v popisu práce. Tak já si asi půjdu zase lehnout, a ty už běž, malá, kša, utíkej," usmívá se starý muž na krysu a hodí jí kousek sušenky z kapsy. |
|
|
11:23:10 30. května 2015
|
||
|
|
Prší.
Déšť bičuje vysoká okna a špičaté věže Knihovny a vítr kvílí ve všech komínech, které se na ní sem a tam nacházejí, obrazy na stěnách si vyměňují vystrašené pohledy a šeptané obavy, sovi na hřadách jsou neklidné a stará vrba venku se co chvíli otřepe, aby ze sebe setřásla vodu a snad i trochu té zimy. "Takový nečas," prohodí starý muž, který právě přichází odněkud z hlubin regálů. Sejme z hlavy opatrně velký, špičatý klobouk, oklepe z něj kapky a uloží jej do dolní police vpravo. "Psa by nevyhnal. Před chvílí jsem jednoho viděl tady uvnitř, takový velký a černý, ačkoliv mi to nepřijde zrovna bezpčné. Hmm, hmm... Nechcete se raději posadit a něco si přečíst?" Opře se zády o regál s francouzskými romantiky a zašátrá v kapse. "Zase něco napsali. Je to milé. Potěší mne pokaždé, když přijde další list od člověka, od kterém jsem nikdy předtím, ehm..." odkašle si, "neslyšel. Tedy... Dvojnásob mne potěší věci od lidí, které jsem si oblíbil. Nebo jak bych to... Ne, že by mne ti první těšili méně." Zamračí se. "Však víte, jak to myslím! Takže..." Na regál po své levé ruce vyrovná do volného místa několik svazků. V jedné ruce literatura, v druhé čokoláda - obojí je dobré na nervy, jak by vám poradil každý světa znalý vlkodlak. "Máme tu temnou noc." Vyhlédne z okna. "Temnou noc, myslím tu povídku. Od Arsi. Tentokrát je to něco ... no, temnějšího. Omlouvám se, že se opakuji. A pak nějaké básně. Smíření od Myiori. Hrdinská od Kibe. Tentokrát nejsou dlouhé a nacházím v nich určitá osvěžující místa. Předkládám je vašemu shovívavému oku, posuďte sami. A dejte si pak v Kavárně čaj pod kresbou Liběchova od Dawona. Molly tam zrovna zpívá svou Píseň před smrtí vojáka. Schválně, jestli vám taky něco připomene. Kdo uhodne co, dostane karamelku navíc. Kdybyste to nemohli najít, mám tady teď mapu, sehnala mi ji tady naše dvojčata. Nejenže vám ukáže celou Knihovnu, ale taky i kdo a kde v ní právě je. Není to úžasné?" |
|
|
22:09:50 17. dubna 2015
|
||
|
|
„Já jsem vám chtěl popřát dobrý večer…“ začne Kronikář ihned poté, co se vyloupne zpoza jednoho z mnoha regálů. „Jenže pak jsem si řekl, jestli to ve Městě mrtvých vůbec jde. V tom bezčasí… Co myslíte?“ Chvíli na vás upřeně kouká. „Tak snad „dobrou věčnost“?“ navrhne po chvíli a zatváří se na výsost spokojeně.
„No, ale k věci. Času není naz… Zkrátka k věci. Mám pro vás zase něco ke čtení, tentokrát od samých zavedených autorů.“ Bez dalších okolků sáhne do jedné z mnoha kapes kabátu a vytáhne útlý svazek. Než vám ho podá, ještě na něj jednou zamžourá a pak ruku zase stáhne. „Aha, tak ne, to je Macbeth.“ Ani napodruhé není Kronikářova ruka šťastná. „Gilgameš,“ prohodí lakonicky a schová hliněnou tabulku zpátky do kapsy. „Heuréka!“ zvolá napotřetí. „Tedy Harrieta. Její nové dílo se jmenuje Údolí slz a potkáte se v něm se třemi postavami, které mají jedno společné.“ Kronikář položí první svitek obřadně do nejbližšího regálu a opět zkusí štěstí. „Tak abych snad zkusil najít něco veselejšího, že? Hele, hned napoprvé,“ poznamená potěšeně, ale hned se zamračí, jako kdyby se bál, že se právě zachoval moc dětinsky a musí to napravit. „A tohle je… Aha.“ Než položí druhý svitek vedle toho prvního, přetře Kronikář poličku jedním z rukávů. Jen těžko určovat, zda je teď víc prachu na poličce, nebo na jeho rukávu. Rozhodně tím z regálu ale shodil jednu želvu, která se teď snaží trochu zorientovat, co že se to stalo. „Tohle je Smrt Listu od Arsi.“ „Chm, je to moc pěkné dílo. Ale já vám slíbil něco veselejšího. Už si přesně nepamatuji, co jsem to vlastně přinesl, ale myslím, že to mám tady v téhle kapse.“ Zatímco na vás Kronikář mluví, prohledá postupně sedm kapes a vyndá z nich čtyři knihy, minimálně dvě tak velké, že se do kapsy nemohly vejít, dva pergameny, jeden provázek s mnoha od sebe různě daleko rozmístěnými uzly, krabičku od sirek s broukem a banán, který již začíná hnědnout. „Tak tady,“ oznámí přece jen nakonec, rozvine svitek a otočí se tak, aby na něj dopadalo alespoň nějaké světlo z okna, takže písmo se tajemně leskne ve svitu krvavé hvězdy, která se na obloze objevila docela nedávno. „Slečna na hřbitově od Andorase.“ Podrbe se na hlavě. „No, dneska se mi ta doprovodná řeč nějak nepovedla,“ uzná Kronikář sebekriticky. Vypadá teď ve svém starém kabátu jako stará skleslý slon, který na svých majestátních ramenech nese tíhu celého světa, nebo alespoň jedné jeho čtvrtiny. „Ale určitě si ta díla přečtete, občas stojí za to se v té dnešní uspěchané době zastavit a zamyslet. A právě na to jsou ta dnešní díla jako dělaná.“ |
|
|
11:11:24 25. března 2015
|
||
|
|
Ranní slunce maluje pruhy na podlaze kavárny, venku je ještě chladno, ale uvnitř rozlehlé Knihovny je útulně vždy.
"Máte rádi poezii?" Starý muž začne mluvit zdánlivě bez úvodu. Přehodí nohu přes nohu a rozepne knoflík na kabátě. "Sešly se nám tu dnes hned čtyři básně. Příběhy tepla a Foiníkie od Azerett Zlá básnička o omylech od Lutuse a Překrásný chrám od Elania. Naši "dvorní" básníci. Schválně, kdo z vás od některého z nich něco četl. Znáte je? Poezie není něco, do čeho člověk spadne, spíš je to jako postupné poznávání někoho neznámého. Ze začátku si nejste jistí, co je zač, a postupem času zjistíte, že se na něj těšíte. Je to jako objevování nových krajů. Plavba na lodi někam, kde to neznáte. Tatínek jednoho mého dobrého známého o tom psal ve svých pamětech." Kronikář rozhrne svitky, ležící na stolku, a upije z hrnečku s kresbou lebky a zkřížených hnátů. "Synovče!" zavolá na někoho kdesi v útrobách kavárny, "doliješ mi, prosím?" "Nevím, jestli jsem vás nalákal, chm, chmm..." poškrábe se na zarostlé bradě. "Takže, co bych vám... Mno, pokud stojíte spíš o prózu, pak tu něco mám. Je to nové, tak nové, že to je až, jak vy říkáte, ze současnosti. Jeden se zdráhá věřit, že se něco takového někomu opravdu stalo. Ale," uchechtne se pobaveně, "no, posuďte sami, jaký má Alneo Život strojaře. To Tolpen, ta dnes píše Za kafe. Tak už jí někdo nějaké doneste! Věk vážky pokračuje..." |
|
| 15:23:43 27. února 2015 | ||
|
|
"Dobré poledne!"
Vám dobře známá postava k vám míří odkudsi z chodby mezi regály. "Jste tu už dlouho? Zapomněl jsem se támhle, u francouzských romantiků," mávne kamsi rukou. "Ale podívejte se, kolik nových věcí se nám tu sešlo! Někdy vás v labyrintu knihovny ani nestačím najít, a už je tu nová zásilka. Tak se na to podívejme." Kronikář usedne na dřevěnou bednu, která tu jen tak stojí, a z té vedlejší vytáhne několik svitků. "Tady jsou dvě díla do Kavárny. Night od Nargelase a Internet od Harriety. Doufám, že vám to něco řekne, dejte si k tomu třeba kávu, to se hodí, že?" Muž si odloží svitky na klín a z bedny vytáhne další. Mezi papíry cosi zašustí a pak z bedny vylétne Motýlek. "Hele, koukejte! Teplo ho asi probudilo předčasně. Snad se o něj tady Ayira postará! Motýlek... no, však víte. něco pro romantické duše, já si zase přečtu rád poslední díl Anděla a slunce od Eriu.Anellien. Aby vám to nebylo líto, že povídka na pokračování skončila, máme tu novou, od Tolpen. Jmenuje se Věk Vážky. Kapitola první: Nahrávám... Haha, " zasměje se. "Jste zvědaví, co nahrává? Ne CO, ale CO SE nahrává! No, běžte se podívat. Čte se to samo. A tady..." rozroluje další svitek, "hmm, Prokletý osud od Hejli. Yay!" upustí svitek na zem. "Snad se to ... neaktivovalo," brumlá si pro sebe a otírá prsty o kabát. "A nakonec tadyhle miniaturka od Norwiky. Podzimní dny a podzimní noci. Jen prosím vlkodlaky, aby si před vstupem do knihovny otřeli tlapy o rohožku. |
|
| 11:04:10 30. ledna 2015 | ||
|
|
Sešle vypadající muž v dlouhém hnědém kabátě stojí mezi regály a soustředěně hledá mezi hřbety knih. Pod levou paží svírá několik nových svazků, v pravé ruce drží otlučený hrnek s obrázkem jakéhosi hradu.
Občas roztržitě upije. Pak se ohlédne. "Ah, vy jste tady? Dáte si čaj?" Natáhne ruku s hrnkem a až k vám zavoní silná vůně temné tekutiny, tak silná, že snad vrčí a chňape po okraji hrnku. "Mám tu dnes pro vás něco pro zasmání. FoolStorm je autor. V nádherných zahradách. To asi nebude odsud," zašklebí se a jeho pohled na chvíli zabloudí k vysokému gotickému oknu Knihovny, za kterým se převaluje mlha. "A tohle? Aha, ano. V próze je hned několik nových věcí. Jste zvědaví na pokračování Anděla a slunce? Eriu.Anellien přinesla třetí díl. Už jsem to četl, je to vážně dobré. Útočiště od Wolfrica je taky pokračování příběhu, který už tu máme. Minule se to načrtlo a dneska už se začínáme někam dostávat. "A pak je tu Bomba. No... ano. Arsi přinesla bombu..." Kronikář odloží hrnek s čajem do volné mezery mezi knihami. "Asi bych měl sehnat nějakého pyrotechnika. Tak zatím..." Nejistě vám mávne a rychle se odšourá mezi regály pryč. |
|
|
21:39:13 31. prosince 2014
|
||
|
|
„Hm, je tu... je tu někdo?“ otáže se nejistě a zamžourá do temnoty. „Ne? Ale co to...,“ zamyslí se a začně si bezmyšlenkovitě prohledávat kapsy.
Na zemi se brzy objeví svazek pergamenů, dva kapesníky, ohryzek od jablka, dva kalamáře plné, jeden vyschlý a jeden děravý, několik různých psacích brk, dvoje brýle, jedny pouze s jednou nožičkou, hromádka papírků hustě popsaných drobným úhledným rukopisem, několik svazků klíčů, pomuchlaný temně fialový motýlek od společenského oděvu, starý kapesní nůž s vyřezávanou střenkou a pytlík mátových bonbonů. Teprve pak konečně najde tlustý diář vázaný v odřené kůži, převázaný provázkem. „Dušičky, slunovrat, Vánoce... Ono je posledního?“ rozřeší záhadu. „No... hm, to se nedá nic... nic dělat.“ Pokrčí rameny, chvatně nastrká věci zpět do kapes, otočí se na podpatku a vydá se zpátky do prostor Knihovny. Zastaví se. Pomalu se obrátí. „Hm, to jste vy?“ nervózně se usměje. „Nic si z toho nedělejte, mě se letos taky nepodařilo se pro samou práci dostat na Silvestra nikam ven. No... on mě vlastně nikdo nikam nepozval...“ Mlčí. „Poslyšte. Nechcete si něco přečíst? Zrovna jsem zařadil do katalogu pár nových děl.“ Přešlápne z nohy na nohu. „Třeba tuhle Eriu.Anellien nezapře duši básníka ani v próze. Mám tu druhý díl Anděla a Slunce. Myslel jsem, že jestli nemáte stejně co dělat, třeba by vám s usnutím pomohl Muž, který nemohl spát od Arsi... Ale počkat! Zpět, zpět, u příběhu tohohle gentlemana neusnete, spíš naopak. Humorem hýřící Horlivá horda hřaduje... hned hledá... No prostě Vash vás v sekci Humor pobaví příběhem sestaveným ze slov začínajících na písmeno Há.“ Sklapne zápisník a několikrát ho omotá provázkem, který se během tohoto procesu přetrhne. „Tak přeji příjemné čtení a to... hodně štěstí a zdraví v novém roce. A taky hodně kvalitní literatury a inspiraci našim autorům.“ Zčistajasna odněkud vytáhne velmi staře vypadající lahev a několik sklenek. „Tak o půlnoci?“ zeptá se plaše. |
|
| 22:28:17 18. prosince 2014 | ||
|
|
Dostal vás předvánoční shon? Chcete-li si odpočinout, deset z desti knihovníků doporučuje četbu. Můžete sáhnout třeba po jednom z nově uveřejněných děl.
Pokud nestíháte, co jste si předsevzali, možná vás namotivuje Harrieta svou vánočně laděnou Poslední povídkou. Čtenáři, kteří by před klidem, mírem a pohodou rádi dali přednost třeskotu pušek, akci a napětí, zase jistě nepohrdnou Wolfricovou povídkou pojmenovanou jednoduše Hon. A na své si přijdou i ti, kteří dávají přednost veršům. Poeta Elanius jim nabízí Mlčící bohy, básnířka Eriu.Anellien své Ticho. |
|
[11] [12] [13] [14] [15] [16] [17] [18] [19] [20]
[21] [22] [23] [24] [25] [26] [27] [28] [29] [30]
[31] [32] [33] [34] [35] [36] [37] [38] [39] [40]
[41] [42] [43] [44] [45] [46] [47] [48] [49] [50]
[51] [52] [53] [54] [55] [56] [57] [58] [59] [60]
[61] [62] [63] [64] [65] [66] [67] [68] [69] [70]
[71] [72] [73] [74] [75] [76] [77] [78] [79] [80]
[81] [82] [83] [84] [85] [86] [87] [88] [89] [90]
[91] [92] [93] [94] [95] [96] [97] [98] [99] [100]
[101] [102] [103] [104] [105] [106] [107] [108] [109] [110]
[111] [112] [113] [114] [115] [116] [117] [118] [119] [120]
[121] [122] [123] [124] [125] [126]
DrD je registrovaný produkt firmy Altar. Copyright © 2005-2025 DarkAge Team
Přepnout na mobilní verzi webu.