|
Vládiku, kamaráde, my už jsme to kormidlili dřív, tak Ti nic moc novýho nepovím, jestli mi teda rozumíš :)
Na některých místech ještě pořád drhne stylistika (velice časté opakování jak/jako), tu a tam nepoužíváš úplně ideální obraty. Palebné granáty nevypouštějí gejzíry hlíny, spíš hlínu ze země vytrhávají, a tak dále. Podobných chybek se objevuje víc, vnímám to u Tebe jako problém nevypsanosti. Časem se zlepší.
Děj není nijak moc objevný, ale nepochybuju, že militantnější jedince, převážně chlapy, docela potěší. Je Tvojí výhodou, že tohle jsme tu ještě neměli :)
Postava majora je hodně typická, lineární a předvídatelná - nižší (relativně) důstojník ve stínu vyšších šarží, který v sobě objeví velitelské nadání, případně taktické schopnosti a stává se (bez ohledu na svoje chování nebo motivy) do jisté míry hrdinou bitvy/války. Zrovna tuhle řadím do takových příjemnějších klišé - čtenář nemá potíže se s ní nějak ztotožnit.
Závěr mě nepřekvapil, čekal jsem ho, jenom je škoda té morální agitky na konci - zbytečně zapadá, není moc vidět. Kdybys ji trochu šířeji zapracoval třeba do projevu (přemýšlení) Harrisona nebo někoho jiného, vyčnívala by víc a povídka by dostala trochu silnější ráz.
Za mě slabá dvojka - je to slušná práce. Ničím zvlášť nevyniká, nešokuje, ale ani neurazí. Některé i potěší.
|