Duší celkem: 1089
Přítomných duší: 0
V krčmách: 0

      =--Husí brk--=
      Knihovna zve čtenáře do svých pohostinných komnat.

      Autoři, díla posílejte přes šuplíky, v případě problému pak zašlete svého havrana Kanyapi

      Správcem tohoto fóra je: Kronikar

      Vyhledávání:

      Obnovit  1  >>

          10:08:18  7. února 2019
      Do dveří vejde Kronikář s hrnekm kouřícího kakaa a dvěma útlými knížečkami, které mu vyčuhují z kapsy,
      "Krásné dobré ráno," popřeje. "Děkuji, že jste tu na mě tak trpělivě čekali. Já a pár mých přátel jsme se rozhlodli objevit místní severní točnu. Trochu jsme se ztratili, ale nakonec jsme to našli. Nebo přesněji, našel ji tady pan Novotný."
      Pan Novotný zdá se býti plyšovým medvídkem, kterého Kronikář vytáhl z rukávu a vtiskl mu do tlap hrníček s medem. Pan Novotný je s tím tak asi spokojený, protože jen i s medem spokojeně usazený v jednom z křesílek a mlčky hloubá nad něčím, asi nad včelami. Ve včelách se jeden nevyzná.
      Kronikář mezitím popisuje, kody to vlastně k té severní točně šli a jaké slonisko to chytili a jak vysoko dovedli skákat ti tygři, které potkali. "Cestou zpátky jsme šli ale jinudy, už probádanými krajinami," dodává Kronikář chvatně. "Vlastně jsme to vzali přes běžně přístupné části Knihovny, protože to bylo nejrychlejší.
      Ale to neznamená, že jsme neobjevili nic nového! Tak například v Poezii má teď hnízdo Páv, přivedl ho sem Elanius.
      No, a v Próze teď Horních pět tisíc polic okupuje Věk vážky od Tolpen.
      A v neposlední řadě jsme také našli několik stop ve sněhu. Myslíme si s panem Novotným, že tu někde máme lasici, nebo možná kolčaváka, možná taky oba dva. Měli bychom je rychle najít, než se nám tu zahnízdí a všechno přečtou." Kronikář ukáže na sněhovou závěj za rohem, opravdu je v nich vyšlapaná cestička dvěma různými živočichy.
      Než ale stihnete Kronikářovi říct, že přesně stejné stopy zanechávají jeho boty a ten druhý pár vypadá jako stopa plušového medvídka vláčeného za nohu, takže hlavou drncá o zem, popadne zaprášený správce Knihovny své kakao a pana Novotného a už stopují dva podezřelé pravděpoobné čtenáře. Všechno, co tu po nich zůstalo, jsou jen dvě útlé knížečky a hrníček medu.


          14:02:00  14. srpna 2018
      Ozve se namáhavé supění a vleklý dusot, jako kdyby se někdo z posledních sil škrábal nahoru po schodech. Pak zvuky zuřivého oprašování a lapání po dechu. O několik momentů později se objeví zpoza rohu Kronikář, v jedné ruce svítilna, v druhé rýč. Obojí odloží na stůl a s úlevou někoho neskutečně unaveného se svalí do křesla.
      "Je mi líto, moji drazí přátelé, že mi to tentokrát tak trvalo. Sehnat něco nového, to byly archeologické vykopávky. Sice ne do bůhvijak dálné minulosti, ale ono i to století nebo dvě skrývá poklady."
      Kronikář zapátrá ve vnitřních kapsách svého saka a vytáhne hromádku naněkolikrát přeložených papírů. "Tohle teď přibylo v Poezii," vysvětlí, "jsem na ty kousky pyšný. Tady ta je opravdu archivní. Holyan, Ontologická k pětadvacetinám. Moje pětadvacetiny to bylo... To bylo hodně dávno. Nebo tady, podívejte, krásný Zpěv měsíce, jak ho zachytila Miyori. A Elanius a jeho Corse. A tady další, abychom těch básní kvůli Yenn měli Po ústa."
      Odloží papíry stranou a hrabe dál po kapsách. Vytáhne několik svíček omotané svitkem. "Tam dole na cestě k Próze je strašná tma. Samé Odstíny černé, jak to popsala Tolpen. Našel jsem tam celou skrytou podzemní civilizaci, věřili byste tomu? Byli tam ti lidé všichni takoví bledí, hodně se podobali našemu synovci. Toho už jsem teď delší dobu neviděl," zachmuří se.
      Zjistiv, že už nemá žádné další úlovky ze své výpravy do podzemí, postaví vodu na čaj. Jak záhy vysvětlí, synovec se na čaj nikdy nezapomene objevit. Ale pro šálky Kronikář musí do kuchyně, a tak se omluví, že se za chvíli vrátí, pokud se voda v konvici dovaří před jeho návratem, zalili byste, pěkně prosím, ten čaj? za okamžik se vám jeho oblek neurčité barvy ztratí mezi policemi, jenom jeho spokojené prozpěvování se nese Knihovnou: "Sluneční svit..., ty jsi můj sluneční svit..."


          09:21:39  21. února 2018
      Kronikář se vynoří z hlubin knihovny jako plachetnice z mlhy a spolu s náručí svitků odloží na stůl vedle gramofonu a bezpečnostní olejové lampy také bandasku mléka. "Dobré ráno, všichni. Páni, to je ale počasí, co? Řeka úplně zamrzla a hausbót v ní." Opráší si kabát, čímž do vzduchu vypustí nejenom hromadu prachu, ale také pár sněhových vloček, které ještě nestihly roztát.
      "Jestli bude ještě chvíli takhle sněžit, cestovat půjde jenom na sáňkách, jestli vůbec. Synovec, chudák, plánoval výlet na severní pól, ale chytil příušnice a musí s nimi ležet doma. Vyřídím mu, že jste se po něm ptali."
      Odnikud se náhle objeví hrneček horkého čaje. Nebo byl možná celou dobu jenom skrytý za tím stohem knih a rozebraným sextantem a vy jste si jej pouze nevšimli. Kronikář jej upíjí k čokoládě, a jakmile se dostatečně prohřeje a prosladí, spustí: "No, vy máte rozum a v tomhle nečase jste zalezlí v Knihovně, což nám naprosto schvaluji. Tak bych vám měl asi říci, co tu máme vlastně nového.
      V Próze nám Tolpen prorokuje Dobrá znamení: Sylt Lingon, což je, pokud se nepletu, brusinkový džem. Džem je vždycky dobré znamení.
      Kvůli sněhovým závějím musel do Poezie LuciusLupus pověsit Varování a Yenn dodává, že sníh tam dosahuje nebývalé Hloubky a budete potřebovat alespoň Dvě ruce, abyste prošli skrz. Ta Čajová konvice pro Kanyapi je tam potom od Tolpen, aby nám vrchní knihovnice neprochladla.
      V Literární kavárně nakonec Lordamen popsal, jak vypadá Krajina před bouří. Když se tak koukám z okna, měl naprostou pravdu, tady se za chvíli spustí pěkná chumelenice."
      Zaprášený Kronikář se opět postaví, svůj denní příděl čokolády už snědl, a tak usoudil, že už je čas odejít. Vezme bandasku s mlékem, na všechny se usměje a řekne: "Já už musím jít. Máme tam teď takového mladého vědce, který pořád posílá nějaké kódované správy lampou a já se bojím, že ji převrhne a něco chytí. A navíc tam s sebou má sestru, která se jeví jako nadějná povídkářka a... Chápete, měl bych na ně raději dohlédnout."
      Odebere se někam do hlubin Knihovny, ale ještě poměrně dlouhou dobu neodejde. Podle jeho mumlání a zvuku přehrabování v knihách a krabicích hledá totiž brusle.


       
         Kanyapi
        22:42:38  9. ledna 2018
      Po dlouhých večerech čtení, ve kterých Knihovnu navštěvovaly duše DarkAge a díla putovala i za hranice města k nezávislým známým i neznámým porotcům, bych ráda vyhlásila výsledky Vánoční soutěže 2017.

      Hodnocení proběhlo dvěma způsoby.

      Ve čtenářské (známkovací) části se na

      1. místě umístili společně Hrun (Autor5) a Alim Thor (Autor4)

      2. místě
      těsně za nimi Tolpen (Autor1) ..a na

      3. místě Saturas (Autor3)

      V hodnocení poroty, kam jsme letos pozvali i lidi zvenčí, kteří literatuře opravdu rozumí, a podle kterého přidělíme autorům BZ, dopadlo hodnocení takto:

      1. Hrun (18 bodů)
      2. Tolpen (14 bodů)
      3. Saturas (11 bodů)
      4. Alim Thor (10 bodů)
      5. Guner (7 bodů)


      Všem zúčastněným velmi děkujeme, že to s naším trošku vylidněným městem ještě nevzdali. Tak, jak jsme slíbili, zašleme v nejbližších dnech odměnu v podobě BZ, ve vaší "mlžné" kapse se vám objeví nové ocenění a také - vítězům Čtenářského hodnocení se v nejbližších týdnech objeví v poštovní schránce slíbená Vánoční cena



       
         Kanyapi
        22:14:53  25. prosince 2017
      Okno, otevřené dokořán pro vánoční havrany, se zavřelo. Už nám to tu pěkně vymrzlo.

      Nejvyšší čas vyrazit ohřát se ke krbu do Arény Tvůrců, kde si můžete pět vánočních povídek přečíst a rovnou i oznámkovat.
      Pro ty, kdo se bojí, že na to nenajdou čas, mohu navnadit - nejsou dlouhé, ale stojí za to!

      Hodnotit můžete do 6.1., číst a komentovat ale kdykoliv a cokoliv :)


          20:43:27  6. listopadu 2017
      Zpoza police knih vystoupí Kronikář. Tváří se poněkud zmateně, možná až dezorientovaně. Sotva vás ale uvidí, pousměje se a zastrčí svůj mírně odrbaný husí brk do náprsní kapsy spolu s papírem, do kterého si ještě před okamžikem dělal poznámky. "Tak tady jste," řekne s úlevou. "Všude jsem vás hledal. Mimochodem, neviděli jste tu někde pobíhat dva mnichy? Nemají tady co pohledávat a ten jeden z nich vypadal, že s tou svojí lucernou co nevidět něco zapálí." Zamračeně se rozhlédne a ohlédne, jestli se ty dva kriminální živly náhodou neobjevily, když se o nich zmínil, ale nestalo se tak.
      "No, vy určitě budete zodpovědní, vy tady určitě s ohněm pobíhat nebudete. A to platí i pro toho mladíka s cigaretou. Ano, přesně vás myslím," Kronikář pozvedne výhružný prst, ale směje se, očividně to nebere tak vážně. Přesto se někde v koutě objeví diskrétní cedulka, která vám všem děkuje, že v prostorách Knihovny respektujete zákaz kouření.
      Kronikář si zamne ruce a usadí se v křesílku, odsune stranou pár rozdělaných ilustrací a přepisů knih, ke kterým léta, a léty se zde myslí čtenáři, nebyla úplně milosrdná, a nalije si z konvičky čaj. Vzduchem se rozlije vůně, která někomu může připomínat darjeelingové řeky, jinému dálné jasmínové lesy a dalšímu puerhové kostely.
      "Přibily nám do Knihovny další cenné svazky. V první řadě se pár odvážných knihovníků spustilo do Arény a vytáhlo odtamtud ta díla z loňských Vánoc, dopsali k nim právoplatné autory a pak je umístili do správných polic.
      V Próze Wolfrica objala Laskavá náruč Zóny a Tolpen napsala 5. kapitolu Věku Vážky, která s ní houpala Nahoru a dolu, takže teď chudák vidí jenom Odstíny šedé.
      Do oddělení Poezie si zašla zařádit Yenn, málem všechna díla naházela Do moře, ale naštěstí jen téměř. Takže na policích má teď Elanius svůj Devítimilimetrový kouř."
      Mezi řečí Kronikář dopil svůj šálek a teď rychle vyskočí z křesla s mírně ustaraným výrazem na tváři: "Jenže ono není kouře bez ohýnku. Měl bych jít hledat ty dva, než nám v africkém oddělení rozpoutají apokalypsu. Chraň je ruka Páně, že se ničím nepřiotrávili jako ten slepý stařík posledně." A s povzdechem, který jen tak tak postřehnete, odchvátá Kronikář zpět do labyrintu tajemné Knihovny.


          21:17:45  8. května 2017
      Kronikář odložil svůj klobouk z ozdobnými péry a spokojeně se usmál: "Velmi rád vás zase všechny vidím, vskutku velmi rád. Omlouvám se, že mi to tentokrát tak trvalo. Jenže kardinál si zkrátka postavil hlavu, tentokrát prý žebude po jeho. Přesvědčit jej, že my se ve své práci vyznáme nejlépe a víme, co děláme, dalo poměrně práci."
      S povzdechnutím si sedl do křesílka. Už už se chtěl pohodlně opřít, ale pak si na něco vzpomněl, vyklonil se a zavolal dozadu do hlubin knihovních polic: "Synovče? Až tady skončím, pošli je sem za mnou všechny tři!" Ozvala se nesrozumitelná odpověď, Kronikář se zamračil a pak se opravil: "Dobrá, tak tedy všechny čtyři!"
      Vážná tvář se znovu proměnila úsměvem a Kronikář se otočí k vám, věnuje vám celou svoji pozornost. Chvíli si vychutnává ten pohled, Knihovna plná zvědavých čtenářů je potěchou pro jeho oko. Někde v hlubinách Knihovny odbijí hodiny tři čtvrtě.
      "Kde jsem to přestal. Ach ano, chtěl jsem vás upozornit na naše novinky. Mohu vám vřele doporučit Jedno ráno strávit s KubaSyrem v Literární kavárně, ten chlap se vyzná a zpívá dobře.
      Pokud však zabloudíte do poezie, opatrně, kotví tam Vlajkovou loď, patří Yenn. Kdybyste zatoužili věci vidět jinak, Azeret vás naučí vidět je Z pohledu psího.
      Scarecrow znovu vyplenil hřbitovy a do Prózy si přinesl Kříže, kosti a růže. Někdo mu přineste vázu, jinak ty květiny zcela jistě zvadnou.
      No a závěrem vás ještě varuji, že v oddělení Humoru Kibe vypráví svůj Dramatický příběh o svatém muži a daremných pobudech (bez ponaučení™) každému, kdo projde kolem."
      Na svůj věk poměrně čile vyskočí Kronikář z křesla a zamne si ruce. "Tak, to bychom měli. Pokud mě omluvíte, já to musím vysvětlit ohledně těch diamantových přívěsků. Pokud byste viděli vévodu, tak jej pozdravujte." Mírně se vám ukloní, sesype se z něj trocha prachu.
      Potom ze stolu sebere svůj krásný zdobený klobouk a zmizí v hlubinách knihovny.


          13:30:46  23. března 2017
      Zpoza regálů se vynořila obrovská levitující náruč papírů zmačkaných i nezmačkaných a dokonce několik určitě kdysi divoce vztekle zmuchlaných, poté ale pečlivě uhlazených a vyžehlených. Náruč se chvíli zmateně potácela mezi psacím stolem a těžkým dubovým křeslem, než se se zklamaným výkřikem rozplynula ve změť třepotavě se snášejících bílých a zažloutlých listů a odhalila ve svém nitru smutnou postavu Kronikáře.
      "Nenajdu to, já to snad vážně nenajdu..." povzdechl si zklamaně a světloplachý zrak mu jako bludný rytíř začal těkat po písemnostech usazených kolem něj.
      A oči se mu opět rozzářily, jak se spatřením tolika pečlivé práce brku a inkoustu pocítil znovu na koni, i když to asi nebyl žádný bujný hřebec, spíš postarší kobylka.
      "Zato jsem našel něco jiného a rozhodně vám to mohu doporučit. Přečetl jsem to všechno s chutí nejen já, ale i Sancho. A to jsem myslel, že ten vůbec číst neumí, jak je líný. Jen by se povaloval v kavárně, rozhodně by se nevydal do přírody, třeba na Havraní skálu jako Elanius. To Katana se v kavárně naopak určitě cítila Bohom opustená, schválně se jí zeptejte. V oddělení poezie to Yenn přehnala s nějakým divným nápojem a nechala otevřený soudek, z nějž polovina vytekla na podlahu. Máme tam teď úplné Moře. Tam snad radši ani nechoďte, než to uschne. Zato v próze se nám tentokrát obzvlášť urodilo. Scarecrow tam přivedl kohosi, komu říká Psychopomp, a teď tam s Bajajou od Kibe pozorují tornáda, která vznikla z Lutových Vírů. Takže nejlepší by bylo jít za nimi i s Arsi. Spolu, ano, lásko?
      A půjdeš tam s námi také, synovče? Synovče?!?"
      A Kronikářova záda zmizí mezi regály, zanechávajíce za sebou jen hebké ticho dosedající na rozsypané listiny jako jemný stříbřitý prach.


          22:52:28  13. února 2017
      Kronikář se zjevil v náhlém záblesku světla. Vypadal poněkud zmateně a přiosleple mžoural do šera. Chvíli nato se objevila i hromádka knížek, které se mu podařilo jen tak tak zachytit.
      "Chudáci moji malí," pohladil je láskyplně a odložil je na stůl.
      Věnoval vám letmý úsměv, jakože se vám bude hned věnovat, jenom mu musíte dát chviličku. S výrazem slavnostního odhodlání zapíchl špendlík do mapy na korkové nástěnce. Teprve potom se posadil na židli a spokojeně si oprášil oblek.
      "Vy mi to nebudete věřit, měli jsme tu dnes kontrolu. Jak se zdá, vedeme tady záznamy natolik pečlivě, že si tam nahoře myslí, že jim tajíme minimálně nějakou tu vraždu." Zdá se, že jej ta myšlenka velmi pobavila.
      "Asi v tom budeme muset začít dělat trochu nepořádek a vzít si dovolenou. Jenže tady jsou všichni tak zabraní do práce, že na nějaké volno nemají ani pomyšlení. Přiznám se, že jsem se onehdá natolik začetl v knize nějakých proroctví, až jsem úplně zapomněl na svoje kakao a ona mi na něm vyrašila plíseň."

      Jedna z knih se pokusila nenápadně odplížit, ale Kronikář si jí všiml včas a rychle na ni položil meč, který ležel pod stolem. Nebyl si ale jistý, jestli to vůbec bude stačit, takže pro jistotu neposlušný svazek zatížil ještě váhami a stříbrnou korunkou.
      "Já vím, já vím. Vás takovéhle malicherné strasti vůbec nezajímají, ale když já si můžu popovídat tak akorát s kachnami, když je krmím v parku. A to se na mě ještě podezřívavě dívají.
      Ale vy jste tu kvůli knihám, to se také cení. Hned vám mohu doporučit nějaká nová dílka, hned třeba v Humoru. Ačkoliv pozor, to od Komara je vskutku Pohádka pro otrlé.

      V Próze zase Wolfric napsal Chladná slova, jež by měla planout. Abych se trochu zahřál, Scarecrow mi přinesl Kříže, kosti a puerh, no není to od něj milé? Spolu s Flawe_SIlence se přišla krásnou literaturou pokochat ještě Slečna Bee, kterou jsem tady nikdy předtím ještě neviděl. Doufal jsem, že se dámy zdrží, ale odešly tak rychle spolu s Hafie, že jsem jim málem nestihl říct ani Sbohem.

      Kdyby se někdo divil, proč máme v Literární kavárně tolik bonsají, tak to si jen KingKarazhane zakládá Les. Samozřejmě, Elanius to pokládá za Mrhání časem a místo toho se věnuje kávě a knihám. Ach ano, kdyby se náhodou mezi návštěvníky objevila Duša dcéry krála, tak jí vyřiďte, že se po ní sháněla Katana.

      Jako takovou závěrečnou třešničku na dortu jsem si nechal Azeret, která nám do Poezie přispěla dílkem Stuha.
      Měli jsme tenhle měsíc vskutku pěknou úrodu děl, co říkáte? Jsem si docela jistý, že by to chtělo nějakou oslavnou fanfáru," promnul si Kronikář spokojeně ruce a vyskočil ze svého křesílka s čiperností, jakou by od něj nikdo nečekal.
      Přešel k mírně zaprášenému gramofonu a vytáhl z police vedle něj snad ještě zaprášenější desku. Opatrně ji očistil rukávem a nechal přehrávat.
      Chvíli velmi zaraženě poslouchal tóny, které gramofon vydává, a pak si povzdechl: "Zase Queen. A to tady tahle deska nebyla ani měsíc..."


          17:24:14  22. ledna 2017
      Ozvala se rána. Pak zvuk, který může udělat pouze hromada knih, která na někoho spadla. Následovalo tiché a rezignované: "Au."
      Chvíle ticha.
      "Pomoz mi vstát, synovče." Po několika okamžicích zuřivého štrachání a nadávek polknutých jako příliš horký čaj se zpoza rohu vynořil Kronikář, i na svoje poměry mnohem rozcuchanější a zaprášenější.
      "Buď tak laskav u udělej v těch seznamech nebezpečných stromů, květin, hub, mechů a lišejníků pořádek. A až budeš hotový, pošli mi sem uklízečku, musím si s ní vážně promluvit, tohle už překračuje všechny meze."
      Horlivý šepot zpoza regálů.
      "Ach tak, my nikdy neměli uklízečku... No, tím se mnohé vysvětluje. Tak tedy sežeň nějakou uklízečku, abych si s ní mohl vážně promluvit. Zkus najít nějakou, která nám nebude krást ovce."

      Kronikář si povzdechl a s něhou a péči položil na stůl pár časem sešlých svitků. "Já se vám hrozně omlouvám. Víte, jeden by očekával, že když se na něj někde čeká, tak mu to ostatní řeknou... No, ale už jsem tady, už jsem tady." Chvíli si vás prohlížel a pak se usmál: "No, nevypadá to, že byste se tak moc změnili, takže asi nejdu zase tak pozdě. Tady v Knihovně je čas vůbec hrozně relativní pojem. Zrovna tak před půl hodinkou jsem našel na stropě v oddělení Krutého a neobvyklého zeměpisu pravěké malby staré alespoň dvacet tisíc let. Včera tam ještě nebyly..."
      Ještě pár okamžiků roztržitě poklepával prsty na stůl. "Ale co jsem to chtěl... Ach ano, Knihovna. Letos se urodilo, a to je teprve leden, vážení.

      Hned taková Próza, to je potěšení. Třeba takhle Flawe_SIlence nám napsal Proč při hodině nedávám pozor?! To mi připomíná má školní léta, když jsme tenkrát našli jednomu učiteli v kabinetě pláž a- No, eh, raději nic. To, o spáchala Arsi, to je ale úplný Hřích. Doslova. Možná pak uvítáte Milující náruč bažin od Wulfrica, ačkoliv ona spíše přivítá vás, vždyť znáte bažiny. Nicméně pořád lepší bažina plná vody než poušť plná jedovatýh škorpiónů, ale vody se tam nedohledáte.

      V Poezii díla rostou jako houby po dešti, zkrátka jedna Radost. Samozřejmě, kde by se v knihovně vzal Déšť, ptáte se, ale zkuste se zeptat KiwiNky, ta o tom něco ví. Ačkoliv Elanius zase tvrdí, že je to tu v poslední době poněkud Mrtvé a prázdné... No, má vlastně trochu pravdu. Poslední dobou vás v Knihovně vůbec nevídám. Přiznám se vám,že mi ta vaše společnost chybí. Dokonce i KingKarazhane se ptá, Proč za námi chodíte tak málo. Azeret nedávno zrovna mluvila s mým synovcem, ale zachytil jsem z toho jenom její 'Něco ti ukážu', povím vám, že jsem si myslel, kdo ví, kam to spěje, ale naštěstí se ukázalo, že šlo pouze o další literární dílo.

      V Kavárně se zase někdo rozhodl uspořádat Noc u ohně. Mně se to vůbec nelíbí, oheň v Knihovně je moje Noční můra, ale KingKarazhane mi slíbil, že na to dohlédne a vezme s sebou pro jistotu hasící přístroje. Ale jestli z toho vznikne požár, tak si mě nepřejte. Pošlu na vás mluvícího klokana, to uvidíte ten tanec."

      A zase horlivý šepot zpoza regálů. "Co to povídáš, synovče? No to je úžasné, vskutku úžasné. Hned si s ní promluvím. A ty se běž pustit do těch seznamů, někdo v tom přece musí udělat pořádek a já nedokážu dělat úplně všechno." Kronikář si zamnul ruce a provedl hrdinský pokus se alespoň trochu oprášit. Úplně stejně se mohl pokoušet nabrat vodu do cedníku.
      "Musíte mě omluvit. Pracovní pohovor, nesmím dámu nechat čekat." A zmizel v šeru a prachu Knihovny přesně takovým způsobem, jakým by to nedokázalo udělat sluneční světlo, kdyby se sem někdy bylo vůbec dostalo.


      [1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10
      [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20
      [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30
      [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40
      [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50
      [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60
      [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70
      [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80
      [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90
      [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100
      [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110
      [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120
      [121]  [122]  [123]  [124]  [125

      DrD je registrovaný produkt firmy Altar. Copyright © 2005-2019 DarkAge Team
      Přepnout na mobilní verzi webu.
      Vytištěno ze serveru DarkAge (www.darkage.cz).