|
Štěstí je jen pocit, nic fyzického, nic na co bychom si mohli sáhnout, jen subjektivní pocit. Život naproti tomu je věc hmatatelná a na provní pohled rozeznatelná. Člověk se vyvynul v bytost myslící a uvažující nad sebou samím, proto dokáže skrze uvědomění si sama sebe prožívat pocity, které většina ostatních zvířat nemůže ani zdánlivě pochopit. Avšak pocit neznamená, že děláme něco jiného než ostatní zvířata, děláme naopak úplně to samé, jen jiným způsobem. Snažíme se přežím a zachovat svůj genetický kod, k tomu nám napomáhají skryté vjemy, jež získáváme od každého člověka, kterého potkáme. Láska je tedy jen hra horomonů, velmi důležitá, leč nic nadpřirozeného, hormony způsobují, že matky dokáží při ochraně svého mláděte (v našem případě dítěte) přemoci daleko silnějšího protivníka, proti němuž by za normálních okolností neměli nejmenší šanci. Je však velmi slastné opájet se vlastní nadřazeností nad ostatní faunou...leč naše nadřazenost není v ohledu fyzickém, ale mentálním. Ve chvíli, kdy hormony zaúřadují je pro zvíře nemožné jim odolávat, člověk to dokáže. Člověk je bytost myslící, pod vlivem vlastního těla však dochází k závěrům, které se příčí jeho základním pudům, on je však dokáže zahnat, jelikož si je uvědomuje, v tom je jeho síla, ale i slabost.
|