|
Nedávno jsem narazil na Lotyšské vtipy. Je na nich jen pramálo vtipného a ocení je asi jen cynické zrůdy jako já, ale o své nejoblíbenější se zkrátka musím podělit...
Politbyro vzalo lotyššského chlapa do gulagu. Zoufalá žena napsala dlouhý dopis s prosbou o pomoc. O tom, jak je pro ni těžké uživit sebe i jejího osmiletého syna. Dojaté Politbyro přijelo hned příští den.
Vzali ji syna. Politbyro je štědré.
----------------------------------------------------------
V gulagu se lotyšští chlapi vrhají na zemiaka, kterého přes ostnatý drát přehodil jejich kumpán. Šťastní chlapi chtějí zemiaka roztrhat a podělit se jím. Ale zemiak roztrhal a podělil chlapy, protože to byly halucinace z podvýživy. Zemiak byl granátem, který hodil strážník Politbyra. Chlapi jsou rádi, jejich trápení je u konce.
----------------------------------------------------------
Tři Lotyši se vychvalují svými syny: "Můj syn je žoldák, může znásilňovat, kolik bab chce."
Druhý: "Můj syn je rolník, může sníst zemiaků, kolik chce."
Třetí povídá: "Můj syn je mrtvý, jeho trápení je u konce."
Chlapi mlčí. To nikdo netrumfne.
----------------------------------------------------------
Lotyšský sedlák povídá synovi: „Mám jednu dobrou a jednu špatnou zprávu.“
„Jaká je ta špatná?“
„Přišlo Politbyro a zabilo matku.“
„A ta dobrá?“
„Tvoje slza osolí zemiak.“
Ale není zemiak, je jen mrazivá zima, halucinace z podvýživy a smrt.
|