|
Paní učitelka pomáhá chlapečkovi navléknout si boty. Ale ať tlačili, nebo tahali, do bot se nožička ne a ne dostat. Když se to konečně podaří, oba si sednou zpocení na lavičku a těžce oddychují.
Najednou chlapeček řekne: "Jéje, botičky jsou ...obráceně!"
A opravdu, boty byly obráceně. Tak je učitelka zase s námahou sundala, znova je natlačila chlapečkovi na nohy, tentokrát správně.
Chlapeček se na boty chvilku dívá, potom řekne: "Jéje! Tohle nejsou moje botičky!"
Učitelka se kousla do jazyka, aby klukovi nevynadala. To si to ten parchant nemohl uvědomit dřív?!
Boty zase pracně sundala, a když byly dole, chlapeček oznámil: "To sou botičky mého brášky. Maminka říkala, že teď je budu nosit já!"
Učitelka už nevěděla, jestli se má smát nebo brečet a znova pomohla chlapečkovi dostat se do bot.
Když byla tato úmorná práce za nimi, pomáhala chlapečkovi do kabátu a zeptala se: "A kde máš rukavičky?"
A chlapeček odvětil: "Rukavičky mám schované v botičkách!"
.
Trestní proces s učitelkou začne příští měsíc.
|