|
[dle_meho_nazoru]
Ehm, bavíme se stále o hře? *Uvědomí si celkem brzo a pokusí se obrátit list.*
Debata mi teď přijde o skutečnosti v neskutečných světech. Můžete si říct, "psýcha" přece funguje všude stejně, ale tenhle názor prostě nesdílím. Nebe taky není ve všech světech nahoře (pokud něco jako "nahoře" v tom světě vůbec existuje). :) Samotné říct v RPG, že něco nejde nebo to jde ztuha, je špatný přístup k fantazii. Nedokážu-li si něco představit, či to pochopit, neznamená to, že to není možné (nemyslím v reálném světě).
Aneb netvrdím, co je v reálu možné či nemožné (i když skoro vše, co jsem doteď napsal se vztahovalo ke skutečnosti, tj fakt), ale snažím se vyvrátit, že je v RPG něco nemožné, někdy dokonce nesnadné. Postava by se také měla nějak vyvíjet a pokud má určeno, že tohle se fakt těžko změní, přijde mi pak, jako by byl člověk ochuzován o možnost volby a hrál dopředu známý příběh (příměr :P).
I v dobrodružstvích hraných "reálně" by realita měla mít nějaké meze, aby umožňovala zábavu, která může být i v různých taovýchto zásadních přeměnách (neříkám, že hned, během dne, měsíce, roku, nechci to generalizovat). ...pokud bych už přijmul, že přesvědčení je něco skoro tutově neměnitelného...
[/dle_meho_nazoru]
Edit: Nechci, aby to nakonec vyznělo jako převracení na víru (způsob hraní :)) ), jen jak si to představuji já; každý by si měl hrát, jak chce, že, v rámci možností... :)
Sakra, to Holyanovo byl sarkasmus?
|