|
4. Boj o Malou hru, šance na hru Velkou
Nastal čas dloubnout do jednoho z nejkontroverznějších témat ve městě duší. Prvoplánově jsem chtěl tak nějak "nastínit", co jde vlastně udělat, aby si hráč zvýšil šance na výhru (což možná udělám ), ale ujmu se toho krapet jinak.
Pro duše, jež nejsou tak dobře obeznámeny s tím, o co v Malé a Velké hře jde, se to pokusím shrnout jednou větou. Jde o přesvědčení PJe, že jeho vlastní Quest je nade vše a že se vám v něm hraje parádně. Může to znít kýčovitě a utopicky, ale v této větě se skrývá více pravdy, než se na první pohled zdá.
Přeci jen nakonec jemně nastíním, co je potřeba pro šanci na výhru. Jedná se o jedinou věc. Čas. Největší vládce všech oficiálních i neoficiálních příběhů ve městě duší. Povídejte mi kdokoliv cokoliv, ale jakmile je čas, najde se v něm jistě dobrý příběh, šikovný PJ a všechny ostatní náležitosti. A věřte mi, že jakmile pojedete v tak parádním příběhu, bude vám absolutně jedno, jestli ho vede vaše drahá polovička, teta nebo kdokoliv jiný, a už vůbec vás nebudou trápit lidé, co takové "štěstí" asi nemají. Je to přeci jen hra, no ne? :-)
Hodně často se mluví o tom, jak je možné, že se někomu podaří nahromadit nějaké průlomové množství expů. Kolikrát není do příběhů ani vidět, takže může být asi každý celkem právem pobouřený tím, co si tam kdo může dělat za kulišárny. Za ty roky si vítězové těchto her asi poslechli kdeco o tom, jakou cestou vyhráli (a nejspíš poslouchat i budou), ale já věřím, že výhra pro ně byla jen dalším ziskem hned po spoustě zábavou vyplněného času. A pokud je někdo xp-hunter, tak mu i tak přeji úspěch :))
Zajímalo by mne jediné. Najde se někdo, kdo ještě dnes považuje Malou a Velkou hru za jakýsi sen či milník? Najde se někdo, kdo se tetelil blahem, když poprvé vyhrál Malou hru a získal tak ocenění do svého profilu? Najde se vůbec někdo, kdo ještě s radostí hraje, bez ohledu na to, zda rychlejším, či pomalejším tempem? Každý názor je vítán ve světě Hráčů sobě
|