Lykan: Pokud si házíš a jedeš podle pravidlových čísel, tak se používá. Jestli mne paměť neklame, tak tam není nic o tom, že by se nemusela používat. Když jsme ještě hráli DrD, tak jsme ji používali. Jak jsi udal třeba elfa, vycházely by bez této tabulky neskutečně silné postavy. (Taky třeba kroll kouzelník.)
Pak jsem se ještě chtěl zeptat na tabulku oprav. Když si naházíte atributy, musíte ji použít nebo ne ? Protože, když si děláte třeba elfa válečníka, tak válečník má svoje atributy síla a odolnost a elf má zase poměrně vysoké ty ostatní atributy. V tom je podle mě zvýhodněnej před třeba člověkem válečníkem. Ale když se dá tabulka oprav, tak se to aspon trochu vykompenzuje (elfovi to sejme odolnost).
Kolaps: S tím přesně souhlasím... Podle mě je celkově nějaké přesvědčení uplná zhovadilost... Každej, ať má prostě dobrý i špatný vlastnosti, udělá mix a tím vzikne plastická postava, která by mohla v jistých mezích i existovat, ale podle jednouchýho a pitomího způsobu "přesvědčení" to nelze...
Dle mého je hod na přesvědčení ta největší zhovadilost DrD.
*hod* - ty budeš zlej, *hod* - ty budeš dobrej, *hod* - ty neutrál, co si hledí svýho.
Prostě blbost. Člověk by měl hrát co umí a co ho baví.
Já když tvořím postavu, tak začínám z nějaké idee. Základních myšlenek, které ji charakterizují - silný, odolný, přihlouplý, naivní; inteligentní, vypočítavý, využívající druhé, toužící po moci; veselá, rozverná, parádivá, využívající muže; ...
Když mám v tomhle jasno začíná tvorba historie. Kde a jak se narodila, jak žila v dětsví. Co se stalo, co ji ovlivnilo, že je taková jaká je.
Jako další následuje charakter, dovednosti, záliby. Vycházející z historie.
Pak vzhled a životní názory.
A nakonec "blízká historie" tedy zapojení do reálií konkrétního questu.
Lykan: Hraju spíše na charakter, než na tabulkové přesvědčení. (pravda, charakter by měl být aspoň trochu v duchu nějakého přesvědčení...)
Sniper: Zas tak do důsledků bych to nebral... Jsou různé věci, které využívám. Ať už se jedná o kouzla, předměty, vlastnosti ras a povolání atd. Navíc mi pomáhají udržet jakousi vyrovnanost. Používám třeba i tabulky pohyblivosti. Je prostě celkem dost věcí, které se dají dobře využít a hlavně; upravit k obrazu svému
Spinal: na druhou stranu, když už je vlastně nepoužíváš a nic nedodržuješ, na co je máš. Není už lepší říct rovnou že hraješ bez pravidel a DrD má jen na inspiraci?
Vexar: to je dobrej názor. Asi ty pavidla beru moc zažraně. "Prostě to je v pravidlech tak napsaný a tak to taky bude!" To asi není dobrý. Tak já nad tim popřemýšlím.
Lykan: Pokud se jede přímo podle pravidel tak se na problémy narazí často. Nejlepší je si věci domýšlet sám.
Ale jinak...
Většina vlastností a schopností se dá naučit u každého a není nutné k tomu tvořit povolání. Jinak je to vlastně jen třeba ten šermíř co žije někde v lesích.
Bojovníka nikdo nenutí k tomu aby nutně nosil sečné nebo tupé zbraně. Správně by měl mít stejné výhody i na střelné. Sice je tu záležitost obratnosti, ale to už je minimální problém který se dá vyřešit tréninkem, případně domluvou.
Vůbec, sami od sebe se postavy různé věci nenaučí. Je třeba aby prošli nějakým tréninkem nebo aby to dlouho zkoušeli. Tady jde o to zda se ten trénink přeskočí a nebo se podrobně i při něm pokračuje ve hře. co když se tenhle nechte tohle naučit. Co když ho vůbec nezajímá nějaká magie nebo telekineze? Přece mu to nebudu nutit, ať se naučí co chce. Na to nepotřebuje nový odvětví
A chodec a druid se od sebe zase tolik neliší, to je jen že si je tak člověk představí když je oba postavíte vedle sebe. To v čem se vážně liší je spíš uspořádání mysli a proto se každej oblíká jinak, bojuje jinak a zaměřuje se na jiný věci.
Já spíš myslim že v každým povolání je něco i z dalšího a že odlišnosti jsou jen o tom kdo jak co umí dobře.
A vůbec rozdělení na povolání je podle mně úplná kravina... ale to nebudu rozebírat.